V roce 1908 navrhl konstruktér John Moses Browning (1855–1926) nejen výkonnější náboj pro pistoli Colt Pocket Model 1903, jenž dostal označení .380 ACP (Auto Colt Pistol), ale také souběžně navrhl pro firmu FN modernější konstrukci pistole, která svými konstrukčními prvky vycházela z kapesního modelu FN Browning 1906 v ráži 6,35 mm Browning. Pro odlišení od modelu 1900 dostala pistole nejprve označení „La Nouveau Modéle“ (nový model), později změněné na „model 1910“. O nové konstrukci referoval J. M. Browning vedení FN jako o modelu se dvěma hlavněmi, což vyplývalo ze skutečnosti, že konstrukci pistole konstruktér navrhl tak, že mohla být vyráběna ve dvou rážích: 7,65 mm Browning a 9 mm Browning short, což bylo v případě druhé ráže evropské označení náboje .380 ACP. Ke změně ráže postačila pouze výměna hlavně, všechny ostatní díly zbraně byly shodné, a to včetně zásobníku.
Z kapesního modelu převzal Browning systém spojení hlavně s tělem pistole pomocí čtyř přerušovaných žeber, umístěných ve spodní části pod nábojovou komorou, bicí mechanismus a řešení spoušťového mechanismu včetně manuální a dlaňové pojistky. Na rozdíl od kapesní pistole měl model 1910 vratnou pružinu navlečenu na hlavni, jejíž přední konec se opíral o odnímatelné čelo, upevněné v závěru bajonetovým spojem.
Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník, jehož zápalník plnil funkci vyhazovače nábojnic. Otočná manuální pojistka blokovala nejen záchyt úderníku, ale také pohyb závěru. Sloužila rovněž při rozebírání zbraně, jelikož umožňovala zajistit závěr v zadní poloze nezbytné pro pootočení hlavně tak, aby spojovací žebra vyběhla z odpovídajících vybrání na těle pistole.
Výrobu nového modelu zahájila Fabrique Nationale d´Armes de Guerre v Herstalu v roce 1910 a do vypuknutí první světové války stihla vyrobit okolo 64 000 pistolí. Během válečných let musela výroba pistole ustoupit daleko podstatnějším výrobním programům, takže k obnovení její výroby došlo až v roce 1919.
Belgická armáda měla ve výzbroji zastaralé pistole FN Browning model 1900, jež se rozhodla v roce 1919 nahradit modernějšími modely 1910. První objednávku dostala FN ještě téhož roku, avšak dosud není jasné, o jak velký objem pistolí se tehdy jednalo. Jak velké množství armáda postupně nakoupila, není známo. Zřejmě se nejednalo o velké objemy pistolí, jelikož poslední dodávku zrealizovala FN v roce 1933; o její velikosti se však také informace nedochovaly.
V roce 1933 zavedlo holandské námořnictvo pod označením Pistool Automatisch No. 3 německé pistole Sauer & Sohn model 1930, jelikož však nemohlo v druhé polovině třicátých let získat z Německa další kusy, objednávalo u FN v letech 1937–1940 pistole model 1910 v ráži 7,65 mm Browning, jež dostaly nomenklaturní označení Pistool Automatisch No. 4. Výzbrojní potřeby však nebyly příliš velké, takže do ledna 1940 dodala FN námořnictvu pouze 410 pistolí. Po druhé světové válce se do výzbroje námořnictva dostaly také modely 1910 v ráži 9 mm Browning krátký.
Modely 1910 se dostaly také do výzbroje finské armády, jež do vypuknutí zimní války nakoupila okolo 2500 kusů. Finové je zavedli do výzbroje pod označením m/1910. Estonsko nakoupilo ve 30. letech celkem 2000 pistolí v ráži 7,65 mm Browning, později u FN objednávalo ještě pistole FN HP 35.
Pistole model 1910 dodávala továrna do řady dalších zemí, používaly je policejní útvary v Jugoslávii, ve Francii, v Sýrii, dostaly se rovněž do Japonska. Po okupaci Belgie v květnu 1940 bylo v továrně smontováno 6064 pistolí z rozpracované výroby, během dalších válečných let továrna FN modely 1910 nevyráběla.
Do vypuknutí první světové války vyrobila továrna přibližně 69 000 pistolí, v meziválečném období let 1919–1940 stihla vyrobit 467 760 kusů a celková produkce včetně poválečné výroby je udávána počtem 704 247 vyrobených kusů.
Exemplář z prvního roku výroby s výrobním číslem 668 získalo muzeum v roce 1959 převodem z Krajské správy MV Praha.
Ráž: 7,65 mm Browning
Celková délka: 152,5 mm
Výška: 101,5 mm
Šířka: 28 mm
Délka záměrné: 133 mm
Délka hlavně: 87,4 mm
Kapacita zásobníku: 7 nábojů
Hmotnost: 566 g