Belgická útočná puška FN FAL

Po skončení druhé světové války a zhodnocení dosavadního vývoje bylo zřejmé, že náboje s nižším výkonem než puškové, avšak převyšující svými parametry celé spektrum pistolového střeliva, představují nový směr v řešení pěchotních zbraní. Německá útočná puška MP 43/44, zařízená na náboj 7,92 x 33 mm, umožnila efektivní pokrytí účinného palebného pásma do vzdálenosti 400 metrů a její hmotnost okolo 5 kg byla akceptovatelná pro zbraň jednotlivce.

Proslulý konstruktér belgické Fabrique Nationale v Herstalu Dieudonné Joseph Saive (1889–1973) ve spolupráci s Ernestem Vervierem zkonstruoval v roce 1947 prototyp útočné pušky v ráži 7,92 x 33 mm. Když britská armáda zavedla náboj .280 Enfield (7 x 43 mm) pro experimentální pušky EM1 a EM2, vznikly záhy v FN prototypy také v této ráži ve třech verzích: standardní puška, karabina na bázi koncepce bul-pupp s přesazenou hlavní a pistolovou rukojetí před zásobníkem a ve formě podpůrné lehké zbraně čety SAW (squad automatic weapon). V roce 1954 došlo v armádách NATO k zavedení náboje 7,62 x 51 mm, což určilo další směr vývoje. FN dodala britské armádě pro širší zkoušky pušky v nové ráži ve dvou verzích: X8E1 (FN model A) s dioptrickými mířidly a X8E2 (FN model B) s optickým zaměřovačem a později dostala jednotné označení L1A1v rámci nomenklatury NATO. Byla však zavedena pouze v samonabíjecí verzi. Belgická armáda ji zavedla do výzbroje pod označením FAL (Fusil Automatique Léger). Výčet zemí, jež zavedly FN FAL v různých variantách do výzbroje, je poměrně obsáhlý: Rakousko (StG 58), Holandsko, Kanada (C2A1), Austrálie (L1A1), Venezuela, Argentina, Brazílie, Nový Zéland, Německo (G1), Indie (INSAS), Turecko a řada dalších států. Uvádí se, že v průběhu let tvořily součást výzbroje ve více než padesáti zemí světa.

Zbraň fungovala na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů na píst. Systém uzamčení spočíval ve sklopném závorníku, jehož zadní část zapadala do uzamykacího lůžka, umístěného v pouzdře závěru v prostoru za zásobníkovou šachtou. K regulaci odběru tlaku plynů sloužil sedmistupňový regulátor s osmou polohou, sloužící k uzavření odběru plynů při střelbě puškovými granáty. Schránkový zásobník s kapacitou 20 nábojů (vyráběly se rovněž 30rané zásobníky) se nasazoval kyvným pohybem. Většina provedení FN FAL (s výjimkou britské L1A1) měla střeleckou pohotovost: po posledním výstřelu zůstával závěr zachycen v zadní poloze. K jeho vypuštění sloužil hmatník záchytu, ovladatelný levou rukou.

Izraelská armáda (IDF – Israeli Defense Forces) zavedla pušku FN FAL do výzbroje v roce 1955 ve standardní verzi a v provedení s těžkou hlavní. Izraelští vojáci jí označovali Rov´ve Mittan (puška, samonabíjecí), zkráceně Romat, zatímco modifikaci s těžkou hlavní nazývali Makleon (Makle´a Kal). Od roku 1972, kdy izraelská zbrojovka Israeli Military Industries v Ramat Hasharonu začala vyrábět útočné pušky Galil, začalo postupné vyřazování pušek FN FAL z výzbroje.

Exemplář z výzbroje IDF získalo muzeum v roce 2011 nákupem od soukromé firmy.

Ráž: 7,62 x 51 mm NATO

Celková délka: 1080 mm

Délka hlavně: 534 mm

Délka záměrné: 556 mm

Kapacita zásobníku:20 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4560 g

Teoretická kadence: 650–700 ran/min.