V meziválečných letech vyvinula belgická firma „Fonderie Royal des Canon“ (FRC) 47mm protitankový kanón s vysokou počáteční rychlostí střely. Tyto kanóny sloužily od roku 1934 v pěších a jezdeckých divizí belgické armády. Po obsazení Belgie Německem sloužily tyto kanóny také v řadách wehrmachtu. Díky vysoké počáteční rychlosti střely mohl kanón probíjet i silně pancéřované cíle. Protitankový kanón ráže 47 mm o délce hlavně 30 ráží byl také použit v malých dělostřeleckých tvrzích jako kasematní kanón. Umístěn byl jak ve střílnách pod betonem na obranu příkopu, tak i v pancéřovém zvonu na obranu komunikace.
V této kasematní verzi se dostal po skončení druhé světové války do sbírek VHÚ.
Kanón byl vybaven vertikálním klínovým závěrem a střílel protipancéřové nebo trhavé granáty. Počáteční rychlost střely činila u protipancéřového granátu 720 m/s. Dobře vycvičená obsluha byla schopna vystřelit až 20 ran za minutu.