BERGER, Adolf. Feldmarschall Karl Fürst zu Schwarzenberg und die Krieger aus seinem Hause.

České země daly světu nejednoho slavného válečníka či vojevůdce. Mnozí z nich svojí slávou a schopnostmi dosáhli proslulosti celoevropské či světové. Dokládají to mimo jiné též sochy umístěné v síni hrdinů vídeňského arzenálu (dnes Heeresgeschichtliches Museum), kde stanulo 60 nejvýznamnějších vojenských osobností Rakouska. Mezi nimi nalezneme devět mužů z českých rodů a mnohé další, kteří se v českých zemích usadili a přiřadili se k české zemské šlechtě. Z původních devíti osobností českého původu je nejstarší Jan Jiskra z Brandýsa, světové slávy dosáhl Albrecht z Valdštejna, stejně jako „nejmladší“ Josef Václav Radecký z Radče. Pět z nich si dobylo slávu během napoleonských válek, přičemž na prvním místě je přemožitel Napoleona I., vrchní velitel koaličních vojsk v letech 1813-1815 polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg. Mimochodem není jediným Schwarzenbergem „stojícím“ v síni hrdinů. Většině z uvedených osobností je věnovaná také rozsáhlá literatura, k níž se řadí i dnešní kniha týdne.

Jak už název napovídá, publikace si klade za cíl seznámit čtenáře s polním maršálem Karlem Filipem knížetem Schwarzenbergem a s dalšími válečníky a vojevůdci z jeho rodu. Schwarzenbergové odvozují svůj původ z bavorského (respektive franckého) rodu Seinsheimů, jež lze vysledovat až k přelomu 9. a 10. století, a tak nepřekvapí, že členové tohoto rodu bojovali například v bitvě na Moravském poli, kde hájili barvy Rudolfa Habsburského proti českému králi Přemyslu II. Otakarovi. Do českých dějin se výrazněji zapsal Erkinger Seinsheim (1362-1437), který se stal radou a vojevůdcem ve službách pozdějšího císaře Zikmunda Lucemburského. S ním se mimo jiné zúčastnil první křížové výpravy proti husitům a bojoval v bitvě na Vítkově (14. 7. 1420). V témže roce zakoupil Erkinger hrad Schwarzenberg ve Francích a začal psát své jméno podle tohoto sídla. Na císařské straně se nadále angažoval v husitských válkách a císař jej jmenoval nejvyšším velitelem nad královským městem Kadaň a hradem Točník. Během válek se stal dočasným majitelem dalších míst v Čechách (formou zástavy) a byl povýšen mezi svobodné pány.

V dalších letech bychom nalezli Schwarzenbergy na všech možných bojištích neklidné Evropy, mimo jiné ve službách Řádu německých rytířů hájících svůj stát proti polskému králi, v řadách švábské ligy bojící proti povstalým sedlákům (1525) či při obraně Vídně proti Turkům (1529). Nechyběli ani v řadách císařských vojsk v době šmalkaldské války (1546-1547), mezi maltézskými rytíři při obraně La Valetty (1565) či v císařském vojsku v italských válkách. Značnou proslulost si získal Adolf Schwarzenberg (1551-1600), který zahájil svoji kariéru v habsburských službách v Nizozemí, kde bojoval proti povstalým generálním stavům, v devadesátých letech přešel do císařských služeb a válčil v Uhrách proti Turkům, přičemž se proslavil roku 1598, kdy dobyl pevnost Raab (dnes Györ), která před čtyřmi lety padla do osmanských rukou. Byl za to povýšen do stavu říšských hrabat a ve schwarzenberském erbu se poprvé objevila odťatá hlava Turka. Také mu císař daroval panství Hustopeče na jižní Moravě, nicméně dříve nežli získal český inkolát (právo usadit se v zemi – zařadit se k zemské šlechtě), tak padl v boji. Stal se druhým Schwarzenbergem ve vídeňské dvoraně slávy.

Inkolát v Čechách tak získali až roku 1654, přičemž během 17. a 18. století vynikli hlavně v dvorské službě. Vojenskou slávu rodu obnovil až Karel Filip kníže Schwarzenberg, který se také stal nejslavnějším vojevůdcem svého rodu a jemuž je věnována většina publikace (jeho životní osudy by zabraly příliš mnoho místa v této krátké stati, a proto odkazujeme na knihu samotnou a na další literaturu).  V jeho stínu zůstali i jeho tři synové Friedrich (přezdívaný „poslední lancknecht“), Karel a Edmund, kteří šli v otcových šlépějích. Zatímco nejstarší Friedrich se svojí dobrodružnou povahou procestoval většinu Evropy a v první polovině 19. století prošel mnoha vojenskými konflikty (neapolské tažení 1821, dobytí Alžíru 1830, první karlistická válka 1833-1840, povstání v Krakově 1846, válka Sonderbundu 1847, revoluční války 1848-1849), nejmladší Edmund se stal posledním polním maršálem, který byl v Rakousku jmenován v 19. století. Všichni bratři se vyznamenali v revolučních válkách let 1848-1849, stejně jako jejich bratranec Felix, jenž se stal prvním premiérem vlády Františka Josefa I.

Představovaná publikace formátu 18 x 26 cm je svázána v pevných deskách s prostou plátěnou vazbou. Text bohužel není doplněný žádnými ilustracemi ani mapami. Kniha vyšla původně na pokračování jakožto součást časopisu Österreichische militärische Zeitschrift v letech 1863-1864, v tomto případě je ale svázána do samostatného svazku. Těžiště jejího obsahu leží na konci 18. a v první polovině 19. století, kterému je věnována největší pozornost. Za přínosné lze ale považovat i méně známou starší vojenskou historii rodu.

Přestože se jedná o více než 150 let staré dílo, je dodnes cenným informačním zdrojem jak ke genealogii, tak k vojenské historii a připomíná i mnohdy opomíjené příslušníky rodu, který je již po několik století považován za tradičně český.

Citace:

BERGER, Adolf. Feldmarschall Karl Fürst zu Schwarzenberg und die Krieger aus seinem Hause. Wien: Kaiserlich-königlichen Hof- und Staatsdruckerei, 1863. 122 s.