Železný biják byl u husitských vojsk, vedle cepů nebo sudlic, jednou z nejrozšířenějších chladných zbraní. Jednalo se o ruční údernou zbraň jezdce, určenou k boji zblízka. Obtížná manipulace vyžadovala velkou zručnost útočníka. Svým vzhledem se biják lišil od blízkého řemdihu tím, že nebyl opatřen železnými bodci. Palice bijáku byla vyrobena z mečové hlavice a zavěšena na robustní řetěz. Pravděpodobně šlo původně o robustní jezdecký meč, hlavice sloužila k jeho vyvážení. Výroba zbraně byla ve středověku vždy finančně velice nákladná, proto se její dochované části zpravidla druhotně využívaly. Replika dřevěné násady bijáku byla zhotovena až ve 20. století pro expoziční účely.
Délka řetězu 300 mm, délka rukojeti 640 mm, průměr palice bijáku 55 mm.
Sbírkový předmět pochází z výzkumů na hradě Siónu, které zde probíhaly v šedesátých letech 20. století.