Bitevní letouny Il-2 při útoku na německou kolonu v bitvě u Kurska

Trojice sovětských bitevních letounů Il-2 „šturmovik“ v dvousedadlové verzi při útoku na německou kolonu v bitvě u Kurska v prostoru Voroněžského frontu.

Bitevní letoun Il-2, přezdívaný „šturmovik“ či „létající tank“ a Němcům známý jako „černá smrt“, byl jedním z nejrozšířenějších a nejúspěšnějších letounů sovětského letectva. První prototyp vzlétl v říjnu 1939 v dvoumístné verzi, jež byla příliš těžká a nesplňovala požadavky na rychlost a operační dolet. Proto bylo rozhodnuto o zrušení místa palubního střelce. Letouny přepracované konstrukce začaly být zaváděny do aktivní služby v květnu 1941, po napadení SSSR byla výroba přesunuta na východ.

Rozpětí křídel činilo 14,6 m, délka letounu 11,6 m. Pancíř na Il-2 sahal od krytu vrtule až za pilotní kabinu, tvořil však přímo funkční součást draku letadla, což snižovalo hmotnost. V závislosti na typu činila vzletová hmotnost 5,31 – 6,36 tuny. Motor AM-38 a jeho modifikace o výkonu přes 1 750 koní dodával letounu maximální rychlost 426–410 km/h. Standardní výzbroj tvořily dva kulomety ráže 7,62 mm a dva kanóny ráže 20 mm (později 23 mm). Různé verze letounu mohly nést bomby o celkové váze 400–600 kg, 4–8 raket ráže 82 mm a 132 mm nebo až 192 malých protitankových bomb PTAB o váze 1,5 kg, schopných ničit slabý horní pancíř německých tanků.

Šturmoviky se staly postrachem německých pozemních jednotek a výrazně přispěly k vítězství u Kurska a v celé válce. Il-2 díky své pancéřové konstrukci vydržel velká poškození od pozemní protiletadlové palby, avšak byl dosti zranitelný proti útoku nepřátelských stíhačů zezadu. Od roku 1942 proto byla vyráběna opět dvojmístná verze s palubním střelcem s kulometem 12,7 mm (Il-2M3). Pokusně byla vyrobena i stíhací verze Il-2I, která však nestačila německým stíhačům a nesplnila očekávání. Modifikací Il-2 existovala celá řada – např. námořní či cvičná verze nebo protitanková verze s dvojicí kanónů ráže 37 mm.

Celkem bylo za druhou světovou válku vyrobeno 36 183 letounů Il-2. Za války letadla sloužila kromě sovětského i v polském, československém a jugoslávském letectvu, po válce i v letectvu dalších komunistických zemí. Nástupcem Il-2 se stal letoun Il-10, vyráběný od roku 1944. Přezdívka Il-2 „šturmovik“ začala v ruštině označovat celou kategorii bitevních letadel.