Většina evropských armád od počátku 20. století zásadním způsobem změnila vzhled svých pěšáků. Výjimkou nebyla ani jinak tradicionalistická rakousko-uherská monarchie, kde byl v roce 1908 zaveden pro pěší pluky a další vybrané druhy zbraní nový polní stejnokroj v barvě štičí šedi.
Nová polní blůza byla vyrobena ze sukna na blůzy v barvě štičí šedi. Zapínání bylo řešeno pomocí šesti černě lakovaných zinkových knoflíků krytých lištou. Z vnitřní strany přednic byl našit tunel se stahovací šňůrou. Zádový díl byl střižen vcelku, stejně jako jednodílné rukávy. Spodní okraj rukávu se zapínal pomocí zinkových knoflíků. Částečná podšívka byla vyrobena z lněného plátna. Náprsní kapsy, kryté navrch našitými patkami bez podšívky, byly umístěny na vnitřní straně, s průstřihem a skladem směrem k liště blůzy. V ramenním švu byly všité nárameníky s lněnou podšívkou. Pravý byl opatřen dvěma knoflíkovými dírkami, kvůli připevnění nárameníčku. Jednalo se o smotek stejnokrojového sukna s poutkem, který po provlečení pod nárameníkem zabraňoval sklouznutí řemene pušky z ramene. Levý nárameník měl tři knoflíkové dírky a sloužil k zajištění pláště při nošení v bandalíru křížem přes tělo.
Na stojatém límci byly v přední části našity výložky, určující plukovní příslušnost. V kombinaci s barvou knoflíků (bílý/žlutý) na náramenících bylo možné určit některý ze 102 pěších pluků rakousko-uherské armády. Celkem bylo používáno 28 výložkových barev, mnohdy snadno zaměnitelných odstínů. Stejnou barvu límcového vyložení měly vždy čtyři pluky - dva „německé“ a dva „uherské“ a mezi sebou se ještě odlišovaly zmiňovanou barvou knoflíků.
Předmět je součástí původní sbírky Památníku odboje.