Po skončení 1. světové války se řada dobrovolníků roty Nazdar vrátila ke svým původním profesím, další pokračovali ve vojenské kariéře. Přestože většina měla za sebou i působení v plucích čs. střelecké brigády v roce 1918, hrdost na původní jednotku a na tragicky romantické, modročervené stejnokroje přetrvala. Původních stejnokrojů se z pochopitelných důvodů mnoho nedochovalo a většina vojáků se vrátila do vlasti ve světlemodrých oděvech s charakteristickým baretem. Řada veteránů roty Nazdar si tak později nostalgicky soukromě opatřila stejnokroje, inspirované původním oděvem, který obdrželi v Bayonne. Podoba byla schválena ředitelem Památníku odboje, generálem Rudolfem Medkem. V tomto stejnokroji se účastnili setkání starodružiníků, oslav či manifestací. Posledním velkým vystoupením vojáků roty Nazdar ve stejnokrojích bylo odhalení památníku v La Targette v roce 1968.
Blůza je ušitá z jemného tmavomodrého sukna. Mosazné navrch našité knoflíky nesou motiv hořícího granátu. Blůza nemá žádné viditelné kapsy, pouze jednu všitou vnitřní. Na levé straně prsou je umístěno dvanáct československých a francouzských vyznamenání. Na levém rameni jsou připevněny šňůry, náležící k francouzským dekoracím (tzv. fouragére). Na límci je označení plukovní příslušnosti – 1. pluk francouzské cizinecké legie.
Blůza byla do sbírek VHÚ získána nákupem v roce 1968.