BREMEN, Walter. Friedrich der Grosse: der Siebenjährige Krieg.

V těchto dnech, respektive 15. února, si můžeme připomenout 250. výročí uzavření hubertusburského míru z 1763, jedné ze dvou mírových smluv, které ukončily sedmiletou válku. Tato smlouva uzavřená mezi Pruskem, habsburskou monarchií a Saskem znamenala spolu s pařížským mírem konec ozbrojeného střetu, který zachvátil celý do té doby známý svět.

Sedmiletá válka (1756–1763), ve středoevropském prostoru také označovaná jako třetí slezská válka, totiž neprobíhala pouze v Evropě, ale také v obou Amerikách, Asii, Africe a na oceánech. Války o rakouské dědictví, které jí předcházely, byly rozpoutány kvůli otázce nástupnictví v habsburské monarchii. Situace proto využil pruský král Friedrich II., který vznesl nárok na Slezsko, které také vojensky obsadil. Rozpoutal tím kolotoč konfliktů, které zachvátili nejen samotnou Evropu, ale i zámořské kolonie spojenců obou středoevropských protagonistů. Pro naše země znamenaly války ztrátu větší části Slezska a celého Kladska. Další území odstoupila Marie Terezie nepřátelům v Itálii, nicméně jinak se jí podařilo udržet integritu soustátí, kterému reálně hrozil rozpad a zánik.

Prusko se získáním Slezska zařadilo mezi přední evropské mocnosti. Habsburská císařovna se ale s tímto stavem věcí odmítala smířit a několikrát se pokusila ztracené území dobýt zpět. Našimi zeměmi se válka přehnala několikrát: bitvami u Lovosic, Prahy, Kolína či Domašova i obléháním Prahy a Olomouce se nesmazatelně zapsala do našich dějin. Po celkovém vyčerpání všech bojujících stran válka skončila, aniž by se mapa střední Evropy znovu měnila. Naprostou katastrofou se ale stala pro Francii, která ztratila většinu svých zámořských držav.

Pruským králem, který díky sedmileté válce uhájil nové velmocenské postavení svého státu, byl Fridrich II. zvaný též Veliký (1712–1786). Nastoupil na trůn po smrti svého otce Fridricha Viléma I. roku 1740. Jakožto osvícenecký panovník se zasloužil o zlepšení státní správy. Zavedl také reformy v oblasti soudnictví, vzdělání, vojenství atd. Byl příznivcem francouzské kultury a udržoval kontakty s Voltairem a dalšími vzdělanci. Zároveň byl ovšem velkým válečníkem, jehož vojenská doktrína po dalších několik desetiletí inspirovala přední světové vojevůdce.

Fridrich II. se tak celkem pochopitelně stal osobností, k jejímuž odkazu se nejprve pruští a později také němečtí vlastenci hlásili ještě dlouhá léta poté. Vojenský režim a smysl pro povinnost a národní uvědomění, který bývá často spojován s tímto významným panovníkem, rezonoval v politické propagandě a povědomí německého obyvatelstva v dobách vzmáhajících se nacionalistických hnutí v 19. století i následného nacismu.

Útlá knížka o Fridrichovi Velikém uložená v Knihovně VHÚ Praha popisuje účast Fridricha a jeho armády v sedmileté válce. Doplněna je řadou ilustrací a map, díky kterým byla publikace již v době svého vydání (1912) jistě čtenářsky lákavější než strohý text, a snáze tak pomáhala aktivizovat vlastenecké smýšlení německého národa při četbě o hrdinských skutcích slavného panovníka-vojevůdce. Z těchto důvodů je také výrazně větší prostor věnován Friedrichovým úspěchům, jakými byly např. bitva u Prahy, u Rossbachu nebo u Lützenu, nežli jeho neméně slavným prohrám, mezi něž se řadí bitva u Kolína, u Kunersdorfu, případně u Hochkirchu. Již úvodní dvojverší totiž čtenáře určitě nenechalo na pochybách o velikosti pruského krále: „Und wenn der grosse Friedrich kommt und klopft nur an die Hosen, so läuft die ganze Reichsarmee, Panduren und Franzosen." (= A až přijde veliký Fridrich a zaklepe si jen na kalhoty, tak poběží celá říšská armáda, panduři a Francouzi.)

Citace:

BREMEN, Walter. Friedrich der Grosse. 2. : der Siebenjährige Krieg. Bielefeld Leipzig : Velhagen & Klasing, 1912. 34 s., 1 l. map. příl.