V roce 1941 požádal britský War Office birmighamskou firmu B. S. A. (Birmingham Small Arms Company) o vytvoření skládacího jízdního kola pro výsadkářské jednotky. S výrobou skládacích kol pro armádu měla tato firma totiž své zkušenosti již z 1. světové války. Tentokrát však muselo být kolo mnohem lehčí. Původní zadání znělo do 30 liber (cca 13,6 kg), během vývoje došlo ještě dvakrát ke změně zadání hmotnosti kola, přičemž konečný požadavek zněl 22 liber (cca 10 kg).
Aby toho konstruktéři firmy dosáhli, museli podstatně změnit kostru kola. Tu nyní tvořil dvoutrubkový eliptický rám, který lépe odolával nárazu při dopadu kola na zem, po té co bylo shozeno s padákem z letadla. Dvoutrubková byla také nosná sedlová tyč. Samotný padák byl připevněn na kola, takže kolo dopadlo na řídítka a sedátko. Panty umožňující složení kola byly upevněny křídlovými maticemi a umístěny nad sebou na eliptických trubkách. Nová konstrukce snížila hmotnost na 21 liber.
Výsledné kolo nebylo na tehdejší poměry nijak robustní, což u expertů z War Office vyvolávalo pochybnosti. Nicméně oficiální testy ukázaly, že kolo vydrží mnohem tvrdší zacházení, než se předpokládalo u výsadkářských jednotek. Samotné testy udělaly dojem i na pozorovatele z řad americké a sovětské delegace, do jejichž zemí byly bezprostředně po jejich skončení prototypy poslány. Kolo bylo používáno po celý zbytek války a účastnilo se všech velkých kampaní, jako bylo vylodění spojenců v Normandii, operace Market Garden a podobně.
Skládací jízdní kolo pro výsadkáře firmy B.S.A. bylo zakoupeno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha ze soukromé sbírky v roce 2019.