Vojtěch Boris Luža (nar. 26. 3. 1891, Uherský Brod) patří k nejvýraznějším osobnostem československého odboje. Vojenskou dráhu zahájil v srpnu 1914 jako jednoroční dobrovolník rakousko-uherské armády. O rok později upadl na východní frontě do ruského zajetí, kde se jako nadšený Sokol přihlásil do 1. srbské dobrovolnické divize. Ta pro něj byla přestupní stanicí na cestě do československých legií, kam se dostal na počátku roku 1917. Účastnil se bitvy u Zborova i následujícího ústupu a bojů na transsibiřské magistrále. Do svobodné vlasti se vrátil v dubnu 1920 jako podplukovník a zástupce velitele pluku.
V meziválečném období postupoval ve vojenské hierarchii a v listopadu 1937 se stal zemským vojenským velitelem v Brně. Jako takový patřil k nejrozhodnějším odpůrcům přijetí mnichovského diktátu. Od počátku německé okupace se zapojil do protinacistického odboje. Od září 1941 žil v ilegalitě, kde na troskách odbojových organizací Obrana Národa a Petiční výbor „Věrni zůstaneme!“ pomáhal vybudovat novou ilegální organizaci Rada tří, v níž se stal vojenským velitelem. Dne 2. října 1944 jej společně s jeho pobočníkem por. Josefem Korešem při nešťastné přestřelce v obci Hřiště u Přibyslavi zastřelili příslušníci protektorátního četnictva. In memoriam byl povýšen do hodnosti armádního generála.
K neodmyslitelným atributům generála Luži patřily typické kulaté brýle. Jeden exemplář pocházející zřejmě z třicátých let se nachází i v jeho pozůstalosti uložené ve Vojenském historickém ústavu. Brýle s černými bakelitovými obroučkami doplňuje kovové pouzdro vykládané sametem ve vínové barvě.