Vývoj automatického kanónu ráže 40 mm byl zahájen roku 1928 na základě požadavku švédského námořnictva a byl dokončen roku 1932. Již ve třicátých letech se tyto kanóny uplatnily u pozemních i námořních sil celé řady zemí a byly vyráběny nejen firmou AB Bofors, ale také licenčně v cizině. Výsledná zbraň bývá označována jako Bofors 40 mm L/60, ale nesla i celou řadu jiných označení; v závislosti na podmínkách mohla vypálit 80–130 ran za minutu. Vedle jednohlavňové verze vznikla i dvouhlavňová pro potřeby námořnictva a na některých lodích byly do jednoho palebného postavení montovány dva dvojkanóny. Za druhé světové války byly kanóny Bofors používány ozbrojenými silami západních Spojenců, ale i mocností Osy. Roku 1942 je obdrželi i čs. vojáci z tehdejšího Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního. Za druhé světové války byly vyrobeny desetitisíce těchto kanónů, z toho jen v USA 42 895 kusů; u amerického námořnictva se uplatnily ještě v sedmdesátých letech a ve výzbroji ozbrojených sil některých zemí byly používány až do konce studené války.