V prosinci roku 1925 byl ve Vojenských telegrafních dílnách dokončen první model leteckého přijímače. Na základě mnoha praktických i laboratorních zkoušek byl přístroj postupně zjednodušován. Šestilampový letecký přijímač byl uložen v hliníkové skříňce nejmenších možných rozměrů. Vzhledem k obtížným provozním podmínkám byl opatřen novinkami jako odpérovanými sokly lamp a zástrčkami se zajišťujícími péry. Největší předností však byla jednoduchá obsluha, která vyžadovala pouze doladění prostředním knoflíkem. Pozemní verze letecké rádiové stanice vz. 26 byla určena ke spojení s letouny ve vzduchu. Stanice se skládala z vysílače RV 2 a přijímače RP 2. Frekvenční rozsah byl 200–400 m.
Rádiová stanice byla do sbírky Vojenského historického ústavu získána v roce 1991 bezúplatným převodem z Národního technického muzea.