Po II. světové válce se podoba československého vojenského stejnokroje částečně podobala předválečnému, částečně však zapůsobily i zahraniční vlivy. V případě vycházkové čepice jde o úpravu předválečné, s britskou (nepřiznanou) inspirací.
Stejnokrojový předpis, vydaný 1. prosince 1945 (Věcní věstník MNO č. 512/45), uvádí následující popis vycházkové čepice: „ Vycházková čepice je ze sukna nebo z látky z česané příze barvy stejnokroje. Dýnko čepice je o něco delší, než širší. Čtyři postranní dílky jsou stejně veliké. Mezi dílky a dýnko je všita vyztužená lemovka z téže látky. Drátěné výstuhy není. Po stranách bočních švů dílků je po jednom kroužku (pro vzduchování) s vnitřní světlostí 5 mm.“
Okolek čepice je ztužen lepenkovou vložkou a je 5 cm. vysoký. Po jeho stranách je přišito nad místem, kde se stýká štítek s okolkem, po jednom malém stejnokrojovém knoflíku s meči, na který je zapjat hladký kožený, 30 cm dlouhý a 1,5 cm široký dvojitý podbradník hnědé barvy. Štítek je z téže látky jako čepice. Mezi látku je vložena lepenka, která je po celé délce předního okraje nahoře ztužena ještě pruhem lepenky 2 cm šíře. Na konci ztužení je štítek prošit. Na tuhou přední část okolku je připevněn státní znak s meči (dosavadního tvaru), ražený v kovu, pro důstojníky zlacený. Umísťuje se tak, že spodní roh přiléhá k podbradníku. Jedna strana státního znaku měří 31 mm. Distinkce na čepici nejsou, rovněž tak není na ní lemovka výložkové barvy.
Předpisově vyrobenou čepici nosil po válce major dělostřelectva Bořivoj Drtina, předválečný balonový pozorovatel.
Čepice byla do sbírky VHÚ získána nákupem v roce 1973.