Československý bombardér B-71

Snímek, pořízený těsně po 15. březnu 1939, zachycuje německého vojáka u zabaveného československého bombardéru B-71. Tento stroj byl sovětského původu, jeho originální označení bylo SB-2. Letoun na snímku má horní střelecké postavení něčím zakryté.

Sovětský bombardér SB-2 (ANT-40) představoval ve druhé polovině třicátých let velice kvalitní stroj, vyráběný v obrovských sériích. Jeho hlavním konstruktérem byl A. A. Archangelskij z Tupolevovy konstrukční kanceláře. Prototyp vzlétl na podzim 1934, sériová výroba byla zahájena roku 1936, do roku 1941 bylo v SSSR vyrobeno přes šest a půl tisíce strojů v různých modifikacích.

Tento celokovový středoplošník byl vybaven dvojicí motorů, které mu v závislosti na typu dávaly maximální rychlost 410–450 kilometrů v hodině. SB-2 tak byl rychlejší než mnohé tehdejší stíhačky. Maximální dolet činil kolem 2000 km, stroj mohl vystoupat do výšky přes 9000 m n. m. Letoun byl dlouhý 12,2–12,6 m, vysoký 4,7 m, rozpětí křídel činilo 20,3 m. Prázdný stroj ve verzi z roku 1936 vážil 4137 kg, vzletová hmotnost činila 6000 kg. Bombardér byl vyzbrojen kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm: dvojice byla v čelní střelecké pozici, po jednom kulometu na hřbetu a na spodku letounu. SB-2 mohl nést bomby o váze až 600 kg. Posádku tvořili tři muži: pilot, čelní střelec a radista, který zároveň obsluhoval horní a dolní střelecké postavení.

Bombardéry SB-2 byly za španělské občanské války dodány španělským republikánům a velice se osvědčily. Dalším zahraničním příjemcem těchto strojů byla nacionalistická Čína. Daleko největší část vyrobených SB-2 však samozřejmě sloužila v sovětském letectvu. I když počátkem 40. let již zastarávaly, přece v červnu 1941 tvořily drtivou většinu sovětských bombardérů. Ukořistěné stroje používaly například také španělské frankistické a finské letectvo; ve Španělsku byly vyřazeny až roku 1950.

V Československu byly tyto sovětské bombardéry používány pod označením B-71. V letech 1937–38 získalo československé letectvo ze Sovětského svazu celkem 61 strojů, jež se od sovětských v detailech lišily. Byly vybaveny motory HS 12Ydrs, licenčně vyráběnými v Avii, jejich maximální rychlost tak dosahovala 430 km/h. Sovětské kulomety byly nahrazeny domácími leteckými kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm, vyráběnými ve Strakonicích. Dvojici kulometů v čelní střelecké pozici nahradil jediný kulomet (kvůli palbě do stran).

Vedle dodávky bombardérů ze SSSR mělo být firmami Aero, Avia a Letov licenčně vyrobeno dalších celkem 161 letounů. Do rozbití zbytkového Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava však nebyl vyroben jediný stroj. Po 15. březnu 1939 byly letouny dodané ze SSSR ukořistěny Němci. Výjimku představoval jediný stroj, který se nacházel na slovenském území. Slovenské letectvo jej využívalo do roku 1943, kdy s ním několik mužů uprchlo do Turecka. Mezitím se na území protektorátu konečně rozběhla licenční výroba. Závody Aero a Avia vyrobily celkem 111 strojů. Část letounů československého původu byla prodána do Bulharska, údaje se pohybují v rozmezí 24–32 strojů.