Československý čepicový odznak Jana Kubiše, 30. léta 20. století

Před 78 lety byl v dnešní den Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem proveden v Praze atentát na Reinharda Heydricha. Ve sbírce Vojenského historického ústavu se dochovala řada cenných památek na tyto dva statečné vojáky. Jedním ze zatím posledních přírůstků byl nález v rodném domě Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích z roku 2013. Mezi desítkami fotografií, dopisů a dalších dokumentů, zde byly ukryty i drobné součástky stejnokroje z doby předválečné vojenské služby Jana Kubiše. Z vycházkové čepice četaře délesloužícího pochází i představovaný, původně postříbřený, čepicový odznak.

Jan Kubiš nastoupil presenční dvouletou službu v československé armádě 1. října 1935 k  pěšímu pluku 31 „Arco“. Po nástupu byl zařazen k 9. pěší rotě, která byla součástí III. praporu, dislokovaného od konce září 1935 ve Znojmě. Slavnostní vojenskou přísahu složil 28. října 1935. Po prvním vojenském výcviku byl po povahové a mravní způsobilosti hodnocen jak kamarádský a klidný, po stránce vojenské způsobilosti pak jako vytrvalý a ukázněný.

Koncem prvního roku služby nastoupil do poddůstojnické školy v Jihlavě, kde byl umístěn I. a II. pěší prapor a velitelství pluku. Školu ukončil 25. dubna 1936 s velmi dobrým prospěchem jako 40. ze 121 frekventantů. Po absolvování školy se Jan Kubiš vrátil k 9. rotě do Znojma.  Po skončení presenční služby na konci září 1937 se rozhodl v armádě zůstat jako délesloužící poddůstojník. Pokračující služba byla pro nadané vojáky cestou k osamostatnění a v některých případech mohla vést až k přijetí na Vojenskou akademii v Hranicích a následné kariéře důstojníka.

Od 1. října byl desátník délesloužící Jan Kubiš veden jako nadpočetný u domovského pluku a 15. října byl proto přemístěn k pěšímu pluku 34 „Střelce Jana Čapka“. V podřízenosti tohoto pluku byl nově vybudovaný strážní prapor XIII, jehož hlavním úkolem měla být ostraha výstavby objektů pohraničního opevnění v oblasti Ženijního skupinového velitelství IV. Jan Kubiš se stal velitelem družstva a instruktorem u 3. roty strážního praporu XIII

Počátkem roku 1938 byl povýšen do hodnosti četař délesloužící a od 21. února byl zařazen jako zástupce velitele čety v poddůstojnické škole pěšího pluku 15 v Opavě. Zde setrval do 6. dubna a následující den se vrátil ke strážnímu praporu XIII, nyní již jako zástupce velitele čety 3. roty.

V dubnu 1938 byl převelen k podřízenému strážnímu praporu XIII s velitelstvím v obci Jakartovice, jehož úkolem byla ostraha výstavby linie stálého pohraničního opevnění.  Četař délesloužící Jan Kubiš zde působil jako zástupce velitele čety u 3. roty v Litultovicích. Během krizového roku 1938 se ho naplno týkaly události květnové ostrahy hranic i zářijové mobilizace. V oblasti nebyly výjimkou časté střety se sudetoněmeckými ordnery, kteří přepadávali polní stráže a snažili se sabotovat výstavu pevností.

K plánovanému převedení strážního praporu XIII na I. prapor hraničářského pluku 5 již v důsledku mnichovských událostí nedošlo. Strážní prapory byly staženy do vnitrozemí a k 15. listopadu 1938 zrušeny. Mužstvo bylo demobilizováno a délesloužícím poddůstojníkům byl ukončen závazek.  Četař délesloužící Jan Kubiš byl k 4. listopadu 1938 po odsloužení necelého roku další služby propuštěn ze služby a nakrátko se vrátil do rodných Dolních Vilémovic. V červnu 1939 překročil ilegálně hranice do Polska. V táboře v Malých Bronowicích se setká s Josefem Gabčíkem, přítelem, po jehož boku stráví své poslední tři roky života.