Československý kordík pro důstojníky a rotmistry letectva

S myšlenkou na zavedení poboční zbraně pro důstojníky a rotmistry československého letectva přišel v roce 1925 gen. Stanislav Čeček, který v té době vedle své funkce přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky vykonával i funkci přednosty III. odboru (leteckého) Ministerstva národní obrany. Již zavedená šavle pro důstojníky armády nebyla pro letce vhodná, a proto bylo rozhodnuto vytvořit pro ně kratší mečík. Původně gen. Čeček vyzval jednotlivé letecké pluky k podání návrhu na vzhled mečíku. Ty předložené však nesplnily očekávání, a proto byl nakonec realizován návrh architekta Suchardy, který byl Věstníkem Ministerstva národní obrany z 28. listopadu 1925 zaveden po ruském vzoru pod názvem kordík. Z toho vyplývá, že až dosud u kordíku udávaný vzor 1927 je chybný a správné označení této poboční zbraně žádný vzor nenese. Ve Věstníku je dále předepsáno: „Kordíky mají právo nositi a dostanou je veškeří Věstníkem MNO. jmenovaní polní piloti, polní pozorovatelé a letečtí střelci v hodnosti nejméně rotmistra.“

Kordík měl být nošen při všech služebních úkonech i všech reprezentačních příležitostech.

Ve službě měl být pomocí dvou řemínků s karabinkami zavěšen na důstojnickém opasku, k vycházkovému stejnokroji se pak nosil pod blůzou. Třapec nebyl ke kordíku předepsán.

Ve Věstníku č. 41 z 6. srpna 1927 vyšly některé úpravy ve způsobu nošení kordíku. Bylo určeno, že závěsník s kordíkem se připínal kolem pasu pod blůzou tak, aby kordík visel v úhlu asi 35° a v takové výšce, aby jeho jílec mohl být uchopen volně upaženou levou rukou. V případě, že byl nošen plášť, prostrčil se kordík průstřihem pod příklopkou levé kapsy tak, aby i s oběma závěsnými řemínky visel na vnější straně pláště.

Po okupaci Československa nacistickou Třetí říší přestal být kordík používán. Po úpravě státního znaku byl jako vzor 1940 nošen důstojníky a rotmistry vzdušných sil Slovenského státu.

K 1. prosinci 1945 bylo v rámci rozsáhlejších výstrojních úprav nošení šavle a kordíku v československé armádě zrušeno (VV MNO č. 46 z 1. prosince 1945).

Kordík má přímou, dvoubřitou čepel průřezu kosočtverce. Na vnější straně pod záštitou je značena výrobcem „WLASZLOVITS ŠTÓS“, přejímací značkou ve tvaru lvíčka a dvojčíslím „27“, označujícím rok výroby kordíku 1927. Na vnitřní straně je raženo pořadové číslo zbraně „336“.

Jílec ze žlutého kovu je zakončen čtyřhrannou maticí se šroubovacím oválným knoflíkem. Mírně vypouklé střenky jsou z obou stran vyloženy světlou rohovinou. Záštitu, která má tvarově připomínat křídla dvouplošníku, tvoří dvě na sobě ležící dolů vypouklá ramena, z nichž spodní je kratší. Ve středu těchto ramen je kruhový medailon, na kterém je v kosočtverci ohraničeném kruhem umístěn lev z malého státního znaku ČSR.

Pochva ze žlutého kovu je potažena tmavohnědou semišovou kůží a opatřena obústkem a objímkou s pevnými trojúhelníkovými závěsy a botkou. Obústek i botka jsou zdobeny geometrickými motivy. Závěsník z tmavohnědé semišové kůže je opatřen dvěma obdélníkovými posuvnými sponkami se stavěcími šroubky, které umožňují prodloužení nebo zkrácení závěsníku podle potřeb nositele. Závěsník je zakončen pružinovou karabinou.

Kordík byl do sbírky VHÚ získán darem v roce 1986.

Délka 352 mm, délka čepele 221 mm, šířka čepele 24 mm, hmotnost 270 g, hmotnost s pochvou 504 g.