Čeští a slovenští vojáci opět společně

Dne 9. června 1999 byl v důsledku operace NATO nazvané Spojenecká síla (bombardování Jugoslávie) jugoslávský prezident Slobodan Miloševič donucen souhlasit s ukončením nepřátelských operací a se stáhnutím svých vojáků z autonomní provincie Kosovo. Následně byla na půdě Rady bezpečnosti OSN 10. června 1999 přijata rezoluce č. 1244, která zřizovala dočasnou mezinárodní správu Kosova v rámci mise OSN UNMIK, jíž pomáhaly zabezpečit mezinárodní mírové síly v rámci NATO označené KFOR. Válka v Kosovu oficiálně skončila 11. června 1999 a následující den vstoupily do provincie jednotky KFOR. Čeští vojáci byli vysláni do Kosova rozhodnutím vlády z 8. června a 28. června vyjela z Prostějova první část 6. průzkumné roty majora Klinovského na Balkán.

Zapojení AČR do mezinárodních sil KFOR patřilo k největším zahraničním operacím naší armády. V letech 2002-2005 byl v rámci KFOR nasazený společný česko-slovenský prapor a v letech 2005-2006 se stala Česká republika vedoucím státem v mnohonárodnostní brigádě Střed. Rotacemi v rámci KFOR prošly také vzdušné síly dopravního a vrtulníkového letectva. Hlavní část sil AČR byla z Kosova stažena roku 2011 po 12 letech služby, menší část setrvává v rámci velitelství mise v Prištině dodnes. Od července roku 2023 pak síly KFOR posílila jednotka Vojenské policie AČR. Podrobnější přehled dvanáctiletého působení našich vojáků v této misi přinesl článek historika Jindřicha Marka. Další webový článek s odkazy na sbírkové předměty VHÚ vztahující se k této misi pak můžete nalézt zde. Během dlouhých let strávených v misi KFOR zažili naši vojáci řadu dramatických okamžiků (například při obraně osady Obilić nebo během přestřelky u osady Uglare) a tři z nich položili své životy. Jejich oběť nebude zapomenuta.

Dnes prezentovaná publikace patří mezi nemnoho monografií věnovaných přímo působení českých a slovenských vojáků v misi KFOR. Vyšla roku 2002 u příležitosti zformování a nasazení 1. česko-slovenského praporu v Kosovu. Útlá brožura čtenáře seznámí s přípravou a výcvikem jednotky v Českém Krumlově, s přesunem na Balkán, jejím začleněním do mnohonárodnostní brigády Střed, velením kontingentu, prostorem její odpovědnosti, s operačními úlohami a se způsoby plnění úkolů. V závěru knížečky jsou připojeny samostatné statě věnované EOD týmu (pyrotechnici), logistice a činnosti CIMIC týmu (civilně-vojenská spolupráce). Na poslední straně je pak uveden přehled a počty techniky 1. čs. praporu.

Publikace je tištěna dvousloupcově, přičemž první sloupec je psán střídavě česky a slovensky a druhý sloupec anglicky. Text je doplněn řadou fotografií, organizačních schémat a mapek. Jedná se o klasickou armádní publikaci přinášející přehled o organizaci a působení AČR, nejsou v ní ale žádné narativní informace, takže postrádá čtivost a zajímavost. Vyvážená kombinace obou těchto kategorií s rámcovým kontextuálním úvodem ale stále patří mezi typ publikací, které pro prezentaci nasazení AČR v moderních zahraničních misích téměř chybí.

Citace:

Čeští a slovenští vojáci opět společně = Českí a slovenskí vojaci opäť spoločne = Czech and Slovak soldiers together again. Praha: Ministerstvo České republiky - Agentura vojenských informací a služeb ve spolupráci s vydavatelskou a informační agenturou Ministerstva obrany Slovenské republiky, 2002. 30 s. ISBN 80-7278-155-3

Zdeněk Munzar