S nástupem renesance ve druhé polovině 15. století vznikla v severní Itálii cinquedea – dýka napodobující svým tvarem starořímskou zbraň parazonium. Objevila se uprostřed slavností pořádaných na dvorech severoitalských velmožů a svým původem, specifickým tvarem i bohatou výzdobou se odlišovala od všech ostatních soudobých zbraní. Nejcharakterističtějším znakem této zbraně je její široká trojúhelníková čepel. Celou její délkou probíhalo žlábkování, v nejširší části ji pokrývaly ryté a zlacené výjevy z antických nebo biblických dějin. Název získala podle čepele široké na pět prstů, italsky cinque dita. Na rozdíl od ostatních, většinou útočných dýk, byla cinquedea součástí slavnostního oděvu renesančních vzdělanců. Kožené pochvy těchto zbraní byly zdobeny lisovanou a řezanou výzdobou a bývaly často také opatřeny menším pouzdrem pro uložení malé osobní dýky – tzv. misericordie.
Na čepeli prezentované zbraně je v dolní části umístěn rytý a zlacený medailon bohyně se dvěma anděly. Pod záštitou se zlacenými pásy trofejí je na obou stranách rozsáhlá zlacená rytina mytologických scén.