Čs. pistole ČZ 482

Česká zbrojovka ve Strakonicích vyvinula v poválečném období ve spolupráci s Vojenským technickým ústavem (VTÚ) postupně řadu prototypů, z nichž pistole ČZ 471, ČZ 481 a ČZ 482 přinesly řadu originálních prvků, avšak vojenská správa vyhodnotila jako nejperspektivnější konstrukci poslední prototyp. ČZ 482 se tak stal výchozí konstrukcí řady dalších variant, po roce 1950 nuceně rekonstruovaných na unifikovaný náboj 7,62 mm Tokarev, a v konečném důsledku pod tlakem narychlo do výzbroje zavedené pistole vz. 52.

Konstruktér Jan Kratochvíl (1912–2002) společně se svým bratrem Jaroslavem Kratochvílem (1915–1972) vytvořili v České zbrojovce souběžně v průběhu let 1947–1948 dvě pistole se společným základem v konstrukci spoušťového a bicího mechanismu. Prototyp ČZ 006 v ráži 7,65 mm Browning se později dostal do výroby pod označením ČZ vz. 50, a druhý, zařízený na náboj 9 mm Parabellum, dostal prototypové označení ČZ 482.

Vzhledem k výkonu náboje měla 9mm pistole uzamčený závěr. Ve spodní části hlavně byly symetricky uloženy dva uzamykací válečky, jež v uzamčeném stavu zapadaly do radiálních vybrání v dutině závěru. K ovládání pohybu uzamykacích válečků sloužil axiálně pohyblivý odemykač, navlečený na hlavni a ovládaný vratnou pružinou. Zadní klínová část odemykače odvalovala při uzamykání oba válečky od sebe, takže zapadaly do radiálních vybrání v bočních stěnách závěru. Velký důraz kladli oba konstruktéři na skutečnost, že se hlaveň při výstřelu pohybovala pouze ve své ose, což dávalo předpoklady k dosažení vyšší přesnosti.

Závěr s tělem pistole spojoval systém přerušovaných vodicích drážek a oba celky zajišťovala odpružená spojka, o jejíž zadní plochu se opíral výstupek odemykače. Uvedené řešení přihlásila Česká zbrojovka a Jan Kratochvíl k patentové ochraně 19. ledna 1949 a byl na ně vydán patent s číslem 82 214.

Progresivní řešení měla také manuální pojistka, umístěná na levé straně rukojeti, v dosahu palce střílející ruky. Patentovou přihlášku podala zbrojovka společně s Janem Kratochvílem v lednu roku 1950, avšak udělený patent zřejmě skončil v kategorii tzv. tajných patentů, takže nebyl nikdy zveřejněn. Konstrukce pojistky byla řešena tak, že pojistka sloužila nejen k zajištění a odjištění spoušťového mechanismu, ale také k vypuštění kohoutu do přední polohy bez nebezpečí iniciace zápalky náboje. Přihláškou popisovaná konfigurace jednotlivých poloh ramene pojistky se ale odlišovala od provedení u vyrobených pistolí.

Významným přínosem pro zvýšení pasívní bezpečnosti pistole představovala konstrukce blokové pojistky úderníku, přihlášená k patentové ochraně v lednu 1948. Vertikálně suvná pojistka, vsazená vespod závěru, blokovala svým výstupkem pohyb úderníku až do fáze, kdy ji při stisknutí spouště zdvihlo rameno záchytu kohoutu. V ostatních fázích funkčního cyklu mechanismu zbraně zůstával úderník zajištěn. Na řešení blokové pojistky získala zbrojovka společně s Janem Kratochvílem čs. patent č. 81 498.

Prototyp ČZ 482 měl také výstražník, signalizující přítomnost náboje v nábojové komoře hlavně. Patentované řešení spočívalo ve spojení příčně uloženého výstražníku s vytahovačem nábojnic. Indikaci přítomnosti náboje v nábojové komoře zajišťovala prostřednictvím vychýleného ramene vytahovače levá část těla výstražníku, vyčnívající z obrysu závěru. Při míření tak mohl střelec vidět výstupek výstražníku, aniž by měnil polohu zbraně. Také umístění výstražníku v dosahu palce umožňovalo hmatovou kontrolu. Na řešení, přihlášené k ochraně v lednu 1949 získala zbrojovka společně s Janem Kratochvílem čs. patent č. 81 866. Stejně řešeným výstražníkem disponovaly ještě následující prototypy ČZ 491; pistole rekonstruované na náboj 7,62 mm Tokarev jej neměly.

S novými pistolemi, původně označenými ČZ 038, VTÚ zřejmě rozsáhlé zkoušky neprovedl, jen je doporučil k dalšímu vývoji. Česká zbrojovka je mohla se svolením vojenské správy předvádět a nabízet v zahraničí. O novou konstrukci projevila zájem švýcarská vojenská mise, jež navštívila Československo na přelomu dubna a května 1948. Následné předvádění a zkoušky v Bernu a střelecké škole ve Wallenstadtu sice vyústily v další úpravy zbraně, avšak švýcarská armáda dala přednost domácí konstrukci.

Vyostřující se politická situace na pozadí vzrůstajícího napětí studené války se promítla do utajování strategické výroby také tím způsobem, že již v druhé polovině roku došlo k postupnému zavádění krycích kódů výrobců, podílejících se na dodávkách do vojenského sektoru. Česká zbrojovka, n. p., Strakonice obdržela přípisem MNO čj. 1010/Taj. VIII/3. odd. 1948 ze dne 17. srpna 1948 nařízení, na jehož základě byla povinna nejpozději od 25. října 1948 začít používat krycí kódové označení rid. Kódové označení mělo nahrazovat komerční označení továrny a týkalo se pouze nově vyráběného materiálu pro vojenskou správu.

V intencích uvedeného nařízení veškeré další prototypy zbraní, objednané vojenskou správou, již nesly pouze kód rid, případně doplněný prototypovým označením. Stejným způsobem pak zbrojovka zpracovávala rovněž informační a propagační materiály k jednotlivým zbraním.

Exemplář pistole ČZ 482 s číslem 1, značený pouze dislokačním kódem rid, získalo muzeum nákupem v roce 2019.

Ráž: 9 mm Parabellum

Celková délka: 193 mm

Výška: 132,4 mm

Šířka: 30,6 mm

Délka záměrné: 152 mm

Délka hlavně: 110 mm

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 945 g

Kapacita zásobníku: 8 nábojů