Čs. pokusná pistole ČZ 6,35 mm

Na pole seriózního výrobce ručních palných zbraní vstoupila Česká zbrojovka ve Strakonicích s kapesní pistolí ČZ model 22, jíž vyráběla v propracovaném tolerančním systému, zajišťujícím naprostou zaměnitelnost všech součástí. Problémy s jejím odbytem ale provázely továrnu až do třicátých let minulého století, v tomto směru nebyla v republice výjimkou. Existenci jí však zajistila výroba armádní pistole vz. 24, takže na rozšíření sortimentu kapesních pistolí továrna dlouho nepomýšlela. Podnět ke konstrukci nové kapesní pistole přišel ovšem z jiné strany.

Na jaře roku 1933 projevil VTÚ (Vojenský technický ústav) zájem o kapesní pistole v ráži 6,35 mm Browning, jež by mohly plnit funkci doplňkových a spíše osobních zbraní důstojníků. Obrátilo se tedy na konstrukční oddělení zbrojovky s orientačním návrhem na vytvoření vhodného modelu pro podobné účely. Při jednání s plukovníkem Zelinkou, konaném 25. a 27. března 1933 na půdě VTÚ, došlo ke tříbení požadavků a představ, jež by měla budoucí pistole splňovat. Ohledně její velikosti převládalo mínění, že by její rozměry měly být větší než u rozšířeného belgického modelu FN model 1906. Pokud by velikost nové pistole byla stejná, působila by na kupujícího spíše jako hračka, což nebylo z psychologického důvodu žádoucí. Plukovník Zelinka rovněž zavrhoval konstrukci s vnějším kohoutem. Jako inspirativní se jevilo řešení s vnitřním kladívkem, avšak za předpokladu, že by pistole nebyla výrobně příliš složitá. Revolverovou spoušť (tedy již známé řešení Františka Myšky z roku 1927, dnes označované DAO – Double Action Only) u pistole s kapesními rozměry považoval plukovník Zelinka za komplikovanou pro danou ráži a proto nedoporučoval na ní pracovat. Nabízela se tedy zbývající řešení s přímoběžným úderníkem či vnitřním kladívkem. Z dnes již nejasných důvodů trvali zástupci VTÚ na přítomnosti manuální pojistky s pracovním úhlem 180 stupňů. V důsledku uvedených požadavků vznikly v konstrukční kanceláři zbrojovky vzorky pistolí, jež se vzájemně lišily svým uspořádáním, avšak shodným rysem bylo využití osvědčeného a velmi rozšířeného přímoběžného úderníku. Zřejmě nejstarší konstrukce byla vybavena na levé straně těla otočnou páčkou, jejíž hřídel fixoval hlaveň prostřednictvím příčného radiálního vybrání ve spodní části hlavně. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník obvyklé konstrukce a spoušťový mechanismus byl jednočinný. Pistole se však do sériové výroby nedostala a zůstalo tak pouze u několika vyrobených vzorků.

Exemplář s číslem 202, vyraženým pouze na levé střence, získalo muzeum v roce 1989 převodem z VÚ 1337 v Babicích u Říčan.

Ráž: 6,35 mm Browning

Celková délka: 123 mm

Výška: 94 mm

Délka hlavně: 65 mm

Délka záměrné: 108 mm

Kapacita zásobníku: 7 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 335 g