V té době již Václav Holek (1886–1954) se svým bratrem Emanuelem započali práce na vlastní konstrukci těžkého kulometu s pevnou závěrovou deskou a hlavní pohyblivou vpřed. Náhon mechanismu zajišťovala pohyblivá objímka, na jejíž čelní plochu působily spalné plyny, vytékající z ústí hlavně. Na podobném principu konstruoval v té době své samostříly a těžký kulomet Josef Netsch, jehož zbraně pro zkoušky vyrobila Česká zbrojovka ve Strakonicích.
Interní zakázku na výrobu tří kulometů Holkova systému vystavila Zbrojovka Praga 13. června 1922, avšak ani tato zbraň s komplikovaným a výrobně náročným konstrukčním uspořádáním se nestala základem dalšího vývoje. Kulomety zřejmě prodělaly pouze interní tovární zkoušky; MNO je nikdy k oficiálním zkouškám nepřevzalo. Továrna si sice konstrukci kulometu Praga I nechala patentovat v zahraničí, ale koncepce byla záhy opuštěna a již koncem roku 1922 měl Václav Holek rozpracován další typ s pozdějším označením Praga II B.
Ze tří vyrobených exemplářů se dva dochovaly ve sbírkách VHÚ. Exemplář s číslem 2 získalo muzeum v meziválečném období převodem z divizní zbrojnice č. 3 v Terezíně.