Čs. samonabíjecí kulovnice Original Holek Automat

Jméno Emanuela Holka (1899–1982), nejmladšího z konstruktérské trojice bratří Holků, je neodmyslitelně spjato nejen s vývojem lehkého kulometu ZB 26 a samonabíjecí pušky ZH 29, ale také s řadou loveckých zbraní z období po druhé světové válce.

První loveckou zbraní Holkovy konstrukce však byla samonabíjecí kulovnice s označením Original Holek Automat (OHA), na jejímž vývoji Emanuel Holek nepochybně pracoval již v roce 1935, tedy v době, kdy byl zaměstnán v Československé zbrojovce, a. s., Brno. Tehdy také přihlásil k patentové ochraně řešení napínacího zařízení pro střelné zbraně, jež spočívalo ve spojení pístu s nosným řemenem, jehož zatažením směrem vzad mohl střelec rychle natáhnout závěr a připravit tak zbraň k prvnímu výstřelu. V březnu 1935 přihlášený patent dostal následně číslo 56 376 a byl vydán 25. listopadu 1936.

Funkce zbraně byla založena na principu odběru tlaku plynů na píst a uzamčení závěru zajišťoval vertikálně sklopný závorník, jehož zadní plocha zapadala do prostoru v horní části pouzdra závěru. Plynová trubice, uložená pod hlavní, měla podélnou drážku, jež sloužila jako vedení předního poutka, pevně spojeného s pístem.

Samonabíjecí funkci zbraně mohl střelec velmi snadno změnit na opakovací, k tomu stačilo pootočit regulátor, čímž došlo k uzavření plynového kanálku. Možnost změny funkce se však již u poválečných exemplářů nevyskytuje; o možnost použít pušku jako opakovací zřejmě nebyl mezi mysliveckou klientelou zájem. Jednoduché řešení chránil čs. patent č. 55 538, přihlášený Československou zbrojovkou v květnu 1934, avšak nepochybně se jednalo o Holkovu konstrukci, jelikož zbrojovka v té době žádné lovecké samonabíjecí kulovnice nevyvíjela.

Kladívkový bicí mechanismus představoval zjednodušenou variantu řešení, jež Emanuel Holek uplatnil na konstrukci samonabíjecích pušek, počínaje puškou HB (Holek-Beneš) zkonstruovanou v roce 1926 během Holkova působení v České zbrojovce ve Strakonicích. Na ni navázaly další konstrukce Z, H 2, Z-III a ZH 29 vyvinuté Holkem v brněnské zbrojovce. Pojistný mechanismus tvořila manuální pojistka, umístěná v krku pažby. Otočením jejího křidélka na pravou stranu došlo k zablokování pohybu spoušťové páky. Schránkový jednořadový zásobník na tři nebo na čtyři náboje ráže 7 x 57 nebo 8 x 57 se vkládal zasunutím do spodní části zbraně.

Počátky výroby kulovnic OHA zůstávají dodnes nejasné; jejich výrobcem byl již v roce 1936 prokazatelně puškařský závod Jan Trnka, výroba zbraní, sídlící na adrese Brno-Juliánov, Jiráskova 24. Téhož roku si Emanuel Holek nechal v Jiráskově ulici postavit dva domy s čísly 24 a 26, jež spojovala přízemní dílna. Společenství s Janem Trnkou mělo nepochybně zcela účelový charakter, jelikož Holkovým zaměstnavatelem byla až do března 1939 brněnská zbrojovka, a jako její zaměstnanec nemohl Emanuel Holek vést samostatné podnikání.

Kulovnice OHA nabízel Jan Trnka v provedení s anglickou pažbou s lícnicí či bez ní, nebo také s německou pažbou. V nabídce nechyběla ani provedení se zaměřovacím dalekohledem Kahles 2 ½ x či Zeiss se šestinásobným zvětšením. Jelikož kulovnice měla výhozné okénku na horní ploše pouzdra závěru, montáže dalekohledů byly vyoseny do pravé strany.

V březnu 1939, jak uváděl ve svých vzpomínkách z roku 1966, opustil Holek zbrojovku a založil si firmu, jež nesla název Emanuel Holek, výroba zbraní a kovového zboží, a vyráběla vedle samonabíjecích kulovnic především brokovnice, zejména kozlice. Tehdy se zřejmě také rozešel s Janem Trnkou, jenž si následně otevřel v Křenové ulici č. 64 firmu s názvem Výroba a prodej střelných zbraní Jan Trnka. Zřejmě v roce 1942 Emanuel Holek svoji firmu přestěhoval do areálu městských jatek, kde si v Masné ulici č. 7 pronajal výrobní prostory. Tam také až do znárodnění zaměstnával okolo 48 kvalifikovaných řemeslníků.

Přestože se Holkova OHA stala první, a také jedinou meziválečnou samonabíjecí kulovnicí, o její produkci máme stále ještě málo informací. Nepochybně probíhala v participaci s brněnskou zbrojovkou, čemuž napovídá nejen úroveň zpracování hlavních dílů zbraně, ale také skutečnost, že ji nacházíme mezi továrními fotografiemi, kde je pouze obecně označována jako lovecká automatická puška, bez bližšího určení.

V poválečném období vyráběla Holkova firma brokové kozlice H 111, kulobroky H 112, startovací pistole, vrhačky asfaltových holubů, ale také objímky pro puškové zaměřovací dalekohledy Malov a Tesar. Výroba samonabíjecích kulovnic se po válce nerozeběhla; teprve během roku 1948 zkompletovala firma 38 pušek ze součástek vyrobených v roce 1939. Na skladě měla 54 hlavní v obou rážích, výrobně dokončené nosiče závorníku, pažby a předpažbí, ovšem řada drobných součástí k dispozici vůbec nebyla. Otázkou tedy zůstává, kolik kulovnic až do ukončení činnosti Holkova firma vyrobila. K uvalení národní správy sice došlo rozhodnutím Ústředního národního výboru města Brna ze dne 31. prosince 1948, avšak definitivní konec závodu přineslo až znárodnění vyhláškou ministerstva průmyslu č. 1309/50 s účinností od 14. 2. 1950 a začlenění do majetkové podstaty Zbrojovky Brno, n. p., Závod Jana Švermy v Brně.

Podle výrobních čísel dochovaných exemplářů, jejich datace ověření zkušebnou můžeme usuzovat, že do roku 1939 vzniklo okolo 150 exemplářů. Kulovnice s výrobními čísly nad 200 mají zpravidla zkušební značky z roku 1941 a v roce 1943 se výrobní čísla ověřených kulovnic pohybují nad 260. Poválečnou produkci v letech 1945–1950 můžeme obtížně vyčíslit, jelikož údajů je k dispozici zatím poskrovnu a podle čísel dochovaných exemplářů lze vyvozovat, že celkový počet po válce sestavených kusů se mohl pohybovat okolo padesáti. Dosud nejvyšší známé výrobní číslo Holkovy samonabíjecí kulovnice je 301, vyšší dosud podchyceno nebylo.

Exemplář s výrobním číslem 301 získal  Vojenský historický ústav v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 7 x 57 mm
• Celková délka: 1 100 mm
• Délka hlavně: 517 mm
• Délka záměrné: 459 mm
• Kapacita zásobníku: 3 náboje
• Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 3 496 g