Čs. samopal ZB 46

Čs. samopal ZB 46

V konstrukčních kancelářích československých zbrojovek vzniklo v poválečném období let 1945–1948 velké množství prototypů samopalů, jež dodnes představují z hlediska invence určitý fenomén, nesrovnatelný s vývojem v jiných zemích. Výchozí impulz představovaly nejen válečné zkušenosti, ale především potřeba vývoje moderní zbraně pro čs. armádu. Do soutěže se zapojily dva tradiční výrobci pěchotních zbraní: Česká zbrojovka, n. p. Strakonice a Zbrojovka Brno, n. p. Brno. Mezi tehdy vyvíjenými zbraněmi svým nekonvenčním pojetím nesporně dominoval samopal ZB 47.

Jeho tvůrcem byl konstruktér Václav Holek (1886–1954), který navrhl kulomety řady ZB 26, a jeho bratr ing. František Holek (1894–1951). Konstrukce s původním označením ZB vzor 46 se zcela vymykala všem dosud známým přístupům k řešení: podávání nábojů ze zásobníku zajišťoval rohatkový kotouč ovládaný odpruženou pákou na závěru a vlastní zásobník s velkou kapacitou se vkládal do spodní linie pažby. Nekonvenční řešení eliminovalo nepříznivý vliv změny těžiště zbraně v důsledku úbytku nábojů při střelbě a umožnilo zvýšit kapacitu zásobníku až na 72 nábojů, aniž by došlo ke zvětšení celkových rozměrů.

Společně se dvěma samopaly ZK 466 si MNO u zbrojovky objednalo dva vzorky samopalu ZB 46, tehdy vedenými pod označením „Holek“. Zástupci Vojenského technického ústavu (VTÚ) se s novou zbraní poprvé seznámili 27. března 1946 při předvádění v brněnské zbrojovce. Předvedený samopal zaujal zástupce zcela netradiční koncepcí, odlišnou od všech dosud známých typů. Zbraň měla hlaveň uloženou v ochranném válcovém plášti, jenž v zadní části vybíhal do pouzdra závěru s profilem obráceného písmene U. Schránkový dvouřadý zásobník s kapacitou 64 nábojů se vkládal vespod do pažby a jeho ústí leželo u otočného rohatkového kotouče, plnícího funkci podavače. Transport náboje do nábojové komory probíhal při pootočení podavače o 90° tak, že horní náboj byl hranou podavače vysunut z vývodky zásobníku a naveden do vybrání ve spodní části pouzdra hlavně. Konečnou fázi navedení do nábojové komory zajišťovalo čelo závorníku. Otáčení podavače zajišťovala podávací páka, spojená otočně se závorníkem.

Způsob spojení pouzdra závěru se spušťadlem a pažbou se rovněž zcela vymykal běžným konstrukcím. Excentrický hřídel podavače měl na pravé straně nasazenou dvouramennou ovládací páku, jejímž otočením se pouzdro závěru posunulo natolik vpřed, že žebro v zadní části pouzdra opustilo vybrání na těle spušťadla. Pak již stačilo vyklopit pouzdro závěru vzhůru a jednoduchým pohybem vyjmout závorník s vratnou pružinou.

Pouze u nejstaršího dochovaného exempláře samopalu ZB 46 sestává uzávěra z dvouramenné páky a je spojena s excentrickým hřídelem pomocí odpruženého kolíku; ostatní kusy již mají uzávěru ve tvaru jednoramenné páky, tvořící jednu součást.

Konstrukční prvky futuristicky vyhlížející zbraně chránila zbrojovka řadou patentů: princip podávacího ústrojí, sestávajícího z rohatkového kotouče chránil již patent č. 65 548, přihlášený v roce 1937, uložení schránkového zásobníku ve spodní části pažby postihoval patent č. 77 558 z roku 1946 a konstrukce nákluzu nábojů do nábojové komory byla předmětem patentu č. 80 735, přihlášeného v roce 1947.

Vzorek předvedený zástupcům VTÚ v březnu 1946 měl poměrně vysokou teoretickou kadenci okolo 1 200 ran za minutu, ale také vyšší hmotnost. Doporučení k dalšímu propracování konstrukce se týkalo nejen snížení kadence a hmotnosti zbraně, ale také rozměrové úpravy lučíku a otvoru pro palec střílející ruky.

Do konce roku 1946 vyrobila zbrojovka ještě dva exempláře samopalu ZB 46 s čísly 1003 a 1004, ty však již měly vyřešen přepínač pro střelbu jednotlivými ranami a dávkami. První z nich pak absolvoval trvanlivostní zkoušky ve dnech 5. – 23. února 1947, během nichž proběhlo také zkoušení hlavní s dvoudrážkovým a standardním šestidrážkovým vývrtem.

Celkově vznikly pouze čtyři exempláře samopalů ZB 46, z nichž kus s číslem 1001 se nedochoval. Všechny následující vyrobené samopaly již nesly označení ZB 47.

Exemplář samopalu ZB 46 bez výrobního čísla získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

 

TECHNICKÉ ÚDAJE:

  • Ráž: 9 mm Parabellum
  • Celková délka: 813 mm
  • Délka záměrné: 323 mm
  • Délka hlavně: 250,5 mm
  • Kapacita zásobníku: 64 nábojů
  • Hmotnost zbraně bez zásobníku: 3 280 g
  • Teoretická kadence: 1 200 ran/min.

Aktuálně



Chystáme Letní školu pro seniory, v Armádním muzeu se setkají na přednáškách s našimi historiky

Chystáme Letní školu pro seniory, v Armádním muzeu se setkají na přednáškách s našimi historiky

02. 06. 2025
Na konci června zveme všechny zájemce o historii do Armádního muzea Žižkov…
Přehlídka Revolučních gard na Pražském hradě 28. května 1945

Přehlídka Revolučních gard na Pražském hradě 28. května 1945

01. 06. 2025
Po skončení druhé světové války v Evropě vykonal prezident republiky Edvard Beneš přehlídky…
Jubilejní sezona ve VTM Lešany zahájena vzpomínkou na československé úspěchy v Rallye Paříž-Dakar. Přišlo na 12 tisíc fandů pouštní rallye i vojenské historie

Jubilejní sezona ve VTM Lešany zahájena vzpomínkou na československé úspěchy v Rallye Paříž-Dakar. Přišlo na 12 tisíc fandů pouštní rallye i vojenské historie

31. 05. 2025
Slunečné počasí přilákalo v sobotu 31. května do areálu Vojenského technického muzea…
O demokracii se musí bojovat. Českoslovenští politici na to po válce nebyli připraveni, říká v rozhovoru historik Prokop Tomek

O demokracii se musí bojovat. Českoslovenští politici na to po válce nebyli připraveni, říká v rozhovoru historik Prokop Tomek

30. 05. 2025
Česká republika si připomíná 80 let od konce druhé světové války, připravili…
Dakarské legendy zahájí jubilejní 30. sezonu v Lešanech - 31. května 2025

Dakarské legendy zahájí jubilejní 30. sezonu v Lešanech - 31. května 2025

30. 05. 2025
V sobotu 31. května 2025 bude zahájena jubilejní 30. sezona ve Vojenském…