Čs. vývojový samopal ZK 480/1

Na sklonku léta 1948, kdy vrcholila samopalová soutěž, jejíž vítězná konstrukce se měla stát jednotnou zbraní ve výzbroji čs. armády, navrhl konstruktér Josef Koucký (1904–1989) zbraň odlišné konstrukce od tehdejšího favorita Zbrojovky Brno, samopalu ZK 476.

Nový samopal ohledně délky hlavně 300 mm a hmotnosti do 3 kg sice splňoval požadavky Vojenského technického ústavu, avšak do soutěže již zasáhnout nestihl, jelikož 10. srpna 1948 navrhla výzbrojní komise zavedení samopalu ČZ 447 z České zbrojovky ve Strakonicích do výzbroje pod označením „9mm samopal vz. 48a (pěchotní) a 9mm samopal vz. 48b (výsadkový)".

V době ukončení soutěže měla brněnská zbrojovka k dispozici zřejmě pouze výkresovou dokumentaci nového samopalu s označením ZK 480, poněvadž ještě v polovině září 1948 neměla vývojová dílna závodu VII Zbrojovky Brno ještě hotové všechny součásti a s montáží počítala do týdne.

Na rozdíl od ZK 476 neměl nový samopal zásobník uložený v pistolové rukojeti nýbrž v prostoru před lučíkem, takže vzhledově představoval zcela jinou koncepci. Jeho závorník však využíval stejného principu, tedy přeložení těžiště do přední části, a také přebíhal přes hlaveň. Zatímco u ZK 476 se těžiště závorníku nacházelo nad hlavní, ZK 480 měl závorník tvořený ocelovým blokem, vedeným vespod zadní části hlavně a spojeným s lůžkem závěru postranními bočnicemi. Vratná pružina s vodicí tyčinkou byla uložena pod hlavní a vedena ve spodní části závorníku.

ZK 480 měl výklopné pouzdro závěru, zajištěné zasunutím zadním koncem do lisovaného odpovídajícího profilu v horní části spušťadla. Perforovaná přední část pouzdra závěru tvořila ochranný plášť hlavně. Koncepci dlaňové pojistky, blokující pohyb závěru v obou krajních polohách, využil Josef Koucký i zde, avšak funkční plochu situoval do přední části pistolové rukojeti. Zjevnou inspirací u výsadkářské verze, označované pro odlišení od pěchotního provedení s pevnou pažbou ZK 480/1, mu nepochybně byla konstrukce americké karabiny M1A1, ať již využitím spojovacích uzlů či způsobem vyztužení trubkové ramenní opěrky.

Schránkový zásobník s kapacitou 36 nábojů ráže 9 mm Parabellum měl lichoběžníkový profil a vznikl úpravou švédského zásobníku pro samopal Carl Gustaf m/45. Brněnská zbrojovka totiž nabízela a předváděla ve Švédsku své samopaly ZB 47 a ZK 476, z nichž o druhý jevila švédská vojenská správa značný zájem. Na základě jejích požadavků upravila zbrojovka vzorky pro švédský zásobník, avšak zjednodušený kvůli vlastní konstrukci samopalu tak, že nebyl zaměnitelný s originálním zásobníkem pro Carl Gustaf.

Přestože v listopadu 1948 rozhodlo ředitelství Zbrojovky Brno o okamžitém zastavení vývoje veškerých rozpracovaných samopalů, rozpracované akce v zahraničí pokračovaly dál. Ještě v červnu 1949 připravila a přezkoušela pro předvádění ve Švédsku samopal ZK 480/1 s číslem 0003, avšak nevíme, zda jej měla švédská vojenská správa možnost vyzkoušet. Přes různé exportní aktivity se zbrojovka se samopaly ZK 480 úspěchu v podobě výroby většího množství pro zahraničního zákazníka nikdy nedočkala. Vývojový závod VII zhotovil celkem osm exemplářů samopalu ZK 480, z nichž minimálně pět bylo ve výsadkářském provedení se sklopnou ramenní opěrkou.

Exemplář s výrobním číslem 0005 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

• Ráž: 9 mm Parabellum
• Celková délka: 762 mm/495 mm
• Délka hlavně: 300 mm
• Délka záměrné: 406 mm
• Kapacita zásobníku: 36 nábojů
• Hmotnost zbraně bez zásobníku: 2980 g
• Teoretická kadence: 600 ran/min.