Demonstrace proti odstoupení pohraničí dne 22. 9. 1938 na dnešním Palachově náměstí v Praze

Pohled na dnešní Palachovo náměstí a na Rudolfinum v Praze, kde sídlilo za první republiky Národní shromáždění, během demonstrace proti odstoupení pohraničí dne 22. 9. 1938. Následně po této demonstraci odstoupila Hodžova vláda a vznikla vláda nová, pod vedením generála Syrového, jež následně 23. 9. 1938 ve 22.30 vyhlásila mobilizaci československé branné moci.

V září 1938 se začala stahovat mračna nad Československem. Dne 12. září 1938 Adolf Hitler v Norimberku ve svém plamenném proslovu útočil na Československo, což podnítilo povstání v pohraničí, které si vyžádalo hned první padlé. Od té doby do zániku republiky byly na denním pořádku boje s povstalci z řad českých Němců, které si vyžádaly padlé a zraněné na obou stranách. Od 13. září postupně 22 okresů přešlo do režimu stanného práva. Stanné právo bylo vyhlášeno ve všech okresech v Krušných horách, chomutovský nevyjímaje.

Už 12. září armáda reagovala a v 17 hodin vyhlásila rozkaz 5050, což znamenalo vyhlášení pohotovosti na útvarech. Mužstvo tak mělo zakázáno opouštět kasárna. Během dne se začala velitelství pěších útvarů přesouvat do míst, kde měla podle nástupního plánu svá bojová postavení. Dne 13. září v 23 hodin na to armáda reagovala vyhlášením hesla Domobrana, Tatry neprovádět. To vedlo k přípravě přesunu jednotek do obranných pozic nejen na hranicích, ale i ve vnitrozemí. K večeru dosáhla armáda stavu 357 600 mužů. Ráno 17. září se dělostřelectvo začalo přesouvat do vyčkávacích prostorů pro rychlé nasazení v případě útoku. V 16:30 téhož dne bylo vyhlášeno heslo Tatry, což znamenalo povolání 1. ročníku I. zálohy. Celkový počet ozbrojených sil tak dosáhl čísla 501 100, tedy skoro poloviny plánované mobilizované armády.

Tentýž den byla v Německu povolena výstavba sudetoněmeckých dobrovolnických sborů Sudetendeutsches Freikorps. Dne 22. září v 10 hodin byla vyhlášena Ostraha hranic O ve formě hesel Orlík – objekty na hranicích neadjustujte (neničte) a vzápětí zajištění hranic heslem, Orlík-Z – objekty na hranicích neadjustujte.

Tato situace netrvala dlouho, na základě mezinárodní politické situace se konalo večer 23. září zasedání vlády, které vyústilo ve 22:15 hodin k vyhlášení mobilizace československé branné moci. Mobilizace se vedla podle nástupního plánu VII. Hlavním velitelem mobilizované armády se stal arm. gen. L. Krejčí. Již 25. září se změnil dosavadní nástupní plán na nový plán VII varianta XIII, tedy přesunutí některých jednotek do prostoru 1. armády a tím pádem posílení obrany Čech. Nástup záložníků byl velmi rychlý, začali nastupovat hned po zveřejnění mobilizační vyhlášky. Armáda se po přechodu na mobilizované stavy skládala ze čtyř armád s 37 divizemi, čtyřmi rychlými divizemi s celkovým počtem 1 128 110 vojáků ve zbrani. Ve výzbroji měla armáda mimo jiné cca 38 000 lehkých a těžkých kulometů, 2 300 děl, 350 tanků a 1 000 letadel (z toho jen třetina bojových). Podle plánu měla Čechy bránit 1. armáda, která měla pomalu ustupovat na Moravu a spojit se s tam umístěnými jednotkami. Společně se měly bránit na Českomoravské vrchovině co nejdéle.

Později se měly stáhnout spořádaně na moravsko-slovenské pomezí a tam čekat na pomoc spojenců. Morálka našich vojáků byla veliká a byli odhodláni se bránit proti útoku ze strany Německa. Díky dlouholetým přípravám byla naše armáda velmi dobře vybavena. Do dokonalosti však chybělo velmi mnoho, což si uvědomovali i samotní nejvyšší velitelé armády.

Snímek Demonstrace proti odstoupení pohraničí dne 22. 9. 1938 na dnešním Palachově náměstí v Praze je součástí původní sbírky Památníku odboje.