Pohled na dnešní Palachovo náměstí v Praze zachycuje demonstraci proti odstoupení pohraničí, konanou dne 22. září 1938 před tehdejším sídlem Národního shromáždění, Rudolfinem. Po této demonstraci odstoupila Hodžova vláda a vznikla vláda nová pod vedením generála Syrového, jež následně 23. září ve 22.15 vyhlásila mobilizaci československé branné moci.
Na sklonku léta 1938 se nad Československem začala stahovat mračna. Dne 12. září 1938 pronesl Adolf Hitler v Norimberku plamenný projev zaostřený proti Československu, což podnítilo povstání v pohraničí, které si vyžádalo první padlé. Od té doby až do zániku republiky byly na denním pořádku boje s povstalci z řad českých Němců, jež si vyžádaly mrtvé a zraněné na obou stranách. Od 13. září přešlo postupně 22 okresů do režimu stanného práva.
Už 12. září armáda reagovala a v 17 hodin vyhlásila rozkaz 5050, který znamenal vyhlášení pohotovosti na útvarech. Mužstvo mělo zakázáno opouštět kasárna. Během dne se začala velitelství pěších útvarů přesouvat do míst, kde měla podle nástupního plánu svá bojová postavení. Dne 13. září ve 23 hodin vyhlásila armáda heslo Domobrana, Tatry neprovádět. To vedlo k přípravě pro přesun jednotek do obranných pozic nejen na hranicích, ale i ve vnitrozemí. K večeru dosáhla armáda stavu 357 600 mužů. Ráno 17. září se dělostřelectvo začalo přesouvat do vyčkávacích prostorů pro rychlé nasazení v případě útoku. V 16.30 téhož dne bylo vyhlášeno heslo Tatry, což znamenalo povolání 1. ročníku I. zálohy. Celkový počet ozbrojených sil tak dosáhl čísla 501 100, tedy skoro poloviny plánované mobilizované armády.
Tentýž den byla v Německu povolena výstavba sudetoněmeckých dobrovolnických sborů (Sudetendeutsche Freikorps). Situace dále eskalovala, až 23. září ve večerních hodinách došlo k vyhlášení mobilizace československé branné moci.
Snímek demonstrace na dnešním Palachově náměstí v Praze dne 22. září 1938 je součástí původní sbírky Památníku odboje