Die Bulgarische armee

Dne 14. října 1915 (1. října podle tehdy ještě platného juliánského kalendáře) zahájila po oficiálním vyhlášení války bulharská armáda bojové operace proti Srbskému království a zapojila se tak jako spojenec centrálních mocností do první světové války. Předpoklady k tomuto kroku byly utvářeny reálně již od roku 1913, kdy bylo Bulharské království poraženo Srbskem a jeho spojenci ve druhé balkánské válce. Mezinárodní situace však nebyla zpočátku jednoznačná. V průběhu let 1914 a 1915 o bulharskou přízeň licitovaly i státy Dohody stojící v konfliktu proti centrálním mocnostem. Jedním z nich bylo i Rusko, jehož nepřátelství mohlo být pro Bulharsko potenciálně vysoce rizikové. Na opačné straně navíc stála Osmanská říše, někdejší dlouholetý bulharský nepřítel, ze kterého by se odmítnutím Dohody a vstupem do války na straně protivníků stal najednou spojenec. Důvody pro vstup do války na straně ústředních mocností, v první řadě revidování výsledků druhé balkánské války, však nakonec převážily, ačkoliv bulharská politická scéna v tomto ohledu nebyla rozhodně jednotná. Opozice byla ale nakonec umlčena, důležitý byl totiž postoj bulharského cara Ferdinanda I., který se přiklonil k lákavé možnosti odplaty vůči Srbsku.

Ofenziva Bulharů byla koordinována s operacemi německé a rakousko-uherské armády ze severního směru a dřívějšími boji vyčerpaná srbská armáda nedokázala těmto kleštím vzdorovat příliš dlouho. Bulharsku, které okupovalo část Srbska a hlavně si opět přivlastnilo dříve ztracenou Makedonii, se tak dostalo kýžené satisfakce za prohranou druhou balkánskou válku. Sázka na spojenectví s ústředními mocnostmi se však za necelé tři roky ukázala být pro Bulharsko špatnou volbou. Úspěšná ofenziva dohodových mocností v září 1918 a zhroucení zázemí zemi dovedly k „národní katastrofě“, stvrzené ponižujícím Neuillyským mírem. Kromě výrazných územních ztrát v něm byl zanesen i závazek placení válečných reparací, které byly i v případě této chudé země vyčísleny v neskutečné výši 2,25 miliard zlatých franků. Stejně jako v případě dalších poražených států, i Bulharsku bylo uloženo zásadně redukovat své ozbrojené síly na úroveň malé profesionální armády s minimem moderní námořní, letecké a těžké pozemní techniky.

Jaká byla bulharská armáda před tímto pokořujícím zredukováním jejích sil, nám může ilustrovat například informační příručka Die Bulgarische Armee. Byla vydaná pro potřeby rakousko-uherské armády a vyšla jako součást systematizované řady předpisů a služebních knih. Vedle ní vycházely i další podobní „průvodci“ pojednávající o armádách evropských či asijských států, zpravidla těch, ze kterých se tehdy mohli stát potenciální nepřátelé (Rusko, Srbsko, Rumunsko či Turecko). Kniha o bulharské armádě je datovaná do roku 1912, tedy do období počátku první balkánské války. Na přibližně sto padesáti stranách je možné najít historický přehled vývoje bulharských ozbrojených sil, pojednání o organizaci armády a jejího doplňování či charakteristiku jednotlivých druhů zbraní, u níž nechybí pečlivý popis výstroje a výzbroje s názornými vyobrazeními.

Představovaný exemplář, který se do Knihovny VHÚ dostal z fondů Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, byl zpracován v rámci projektu digitalizace dokumentů vážících se k první světové válce a je volně zpřístupněný v rámci Digitální studovny MO.

Knihu si můžete on line přečíst zde.

Citace:

Die Bulgarische armee. Wien: Josef Roler, 1912. 134 s.