Dramatickou vojenskou kariéru zahájil Jaroslav Purkyt (9. 4. 1893–11. 8. 1943) za první světové války v řadách c. a k. pěšího pluku č. 28. Na počátku roku 1915 padl do ruského zajetí, odkud se v květnu 1917 přihlásil do čs. legií. Do vlasti se vrátil v roce 1920 jako štábní kapitán 11. střeleckého pluku. Radostné shledání s rodinou však skončilo tragédií – ve svém vojenském batohu měl Jaroslav Purkyt na památku uschovaný ruský ruční granát, který jeho rodiče při manipulaci s batohem nevědomky odjistili.
Trauma ze smrti rodičů se Jaroslav Purkyt snažil překonat vzornou službou v armádě. Jako tělovýchovný důstojník I. divize organizoval armádní vystoupení na všesokolských sletech a jeho věhlas coby schopného organizátora pronikl i do zahraničí. V roce 1928 na sebe upozornil záchranou velkých zásob benzínu z hořícího strašnického nádraží, kdy vedl zásah několika desítek záložníků pěšího pluku 28 a bez ohledu na nebezpečí osobně vynášel vysoce hořlavý materiál z již hořící budovy. Hrdinská akce vzbudila značnou pozornost médií a Jaroslavu Purkytovi za ni osobně poděkoval i T. G. Masaryk.
Po mnichovských událostech, německé okupaci a následném rozpuštění armády se Jaroslav Purkyt zapojil do odboje v řadách Národního obranného svazu, který byl součástí Obrany národa. V dubnu 1942 byl však zatčen konfidentem gestapa Jaroslavem Nachtmannem a po více než ročním věznění, zostřeným brutálními výslechy, odsouzen k smrti. Trest byl vykonán gilotinou v Drážďanech.
Část pozůstalosti po Jaroslavu Purkytovi byla do sbírky VHÚ Praha zakoupena v roce 2016.