Dne 24. března 1945 se v prostoru osad Osiny a Barnowice v polském Slezsku střetly tanky I. praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR s německou protitankovou baterií vyzbrojenou kanony PAK 40. V krátkém střetu, který byl jen úvodem náročného dne, byly zničeny dva německé kanony a poškozen československý tank T-34/85 s věžovým číslem 681, jehož velitel ppor. Václav Tůma (nar. 3. 8. 1922, Moskovština) a řidič voj. Izák Judkovič (nar. 13. 10. 1923, Neresnica) padli.
Zpráva o tragédii dorazila na Tůmovu rodnou Volyň s měsíčním zpožděním a ještě ve zkomolené podobě. Za padlého byl místo Václava považován jeho nejmladší bratr Jaroslav (nar. 27. 11. 1927, Moskovština), což těžce zasáhlo jejich matku Marii. Ve svém velice emotivním dopise ze dne 25. dubna 1945 tak Václava vyzývá k odchodu od tankové brigády a zároveň se ptá na podrobnosti Jaroslavovy smrti. Uvedení omylu ohledně totožnosti padlého syna na pravou míru přirozeně nemohlo situaci pro jejich matku nikterak zlepšit a ztráta milovaného Václava ji hluboce poznamenala.
Rodina Tůmových pocházela z volyňské obce Moskovština. Otec měl obchod v Rovnu, kde také jeho čtyři synové vystudovali gymnázium. Po osvobození Volyně v roce 1944 vstoupil otec i se všemi svými syny do československé armády v SSSR, přičemž technicky nadaný Václav se společně s nejmladším Jaroslavem přihlásili k tankistům. S výjimkou Václava celá rodina válku přežila a po jejím skončení přesídlila do Československa.
Za povšimnutí stojí v SSSR rozšířený způsob psaní dopisů bez použití nedostatkových dopisních obálek, místo nich se napsaný dopis složil do trojúhelníku a adresa se napsala na vnější čistou stranu.
Dopis byl do sbírky VHÚ Praha věnován v roce 2020.