Dýmka či cigareta patřila po dlouhou dobu k neodmyslitelným atributům nejen vojáka, ale i dospělého muže. Snad i proto se tabák v minulosti vydával vojákům jako základní lidská potřeba společně s potravinami. Ti šťastlivci, kteří tomuto zlozvyku nepropadli, pak s komisním tabákem mohli provádět závratné obchodní transakce.
O tom, jaké oblibě se pravidelná nikotinová dávka těšila mezi příslušníky československých legií v Rusku, si můžeme udělat představu z deníku budoucího plukovníka Josefa Švece: „Mnozí kouřili o sto šest, měli ještě zásobu machorky i vonného tabáku, ale já s Hamatou neměli jsme ani peněz, ani kouření. Lovili jsme tedy ve vzduchu obláčky dýmu, vycházejícího z hořících papiros kamarádů a snažil se uspokojiti podrážděné průdušky. Byla to tehdy bída!“
K ukládání tabáku či hotových cigaret sloužili vojákům různé váčky či tabatěrky. Často tyto předměty sloužili i k vzájemnému obdarovávání mezi vojáky, v takovém případě je tabatěrka leckdy doplněna o věnování s umělecky zajímavým motivem. To je i případ prezentované dřevěné kazety, která byla určena zřejmě na cigarety. Kazeta má na jedné straně věnování "milému bratru věnuje Jos. Meloun 14 - 18" a je ozdobena rytinou s motivem jezdce na koni s papachou, píkou a puškou. Na druhé straně se opakuje motiv jezdce na koni, ovšem tentokrát v letní variantě s furažkou a šavlí. Otevírání je možné pouze na horní úzké straně, což zřejmě minimalizovalo riziko samovolného otevření a ztráty cenného obsahu.
Kazeta pochází z původní sbírky Památníku osvobození.