Jednalo se o záznamový přístroj pro Telemetrický systém TS-1 vyvíjený od počátku jako celek v ČSSR. Byl určen pro přenos širokého nízkofrekvenčního spektra elektromagnetických jevů a pro přímé předávání výsledků do pozemních stanic geofyzikálních pracovišť. Palubní část systému tvořil vysílač TC-1-C, který zajišťoval přenos informace na vzdálenost 2 000 až 3 000 km a magnetofon TC-1-M s dobou záznamu 45 min, který byl schopen zvýšenou rychlostí přehrát záznam během přeletu pozemní stanice. Magnetofon byl vyvinut ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu Praha a vykazoval velkou provozní spolehlivost. Částečné ověření činnosti systému bylo provedeno koncem roku 1970 na družici Interkosmos 3. Poté byl použit na dalších geofyzikálních družicích od Interkosmos 5 až 14. Samotný magnetofon byl umístěn ve velice kompaktní schránce o rozměrech 210 x 205 x 170 mm a hmotnosti 5,7 kg. Byl kryt modře nastříkaným duralovým plechem a na jeho rozvodném panelu byly vyryty informace o připojení a výrobci.
Blok TC-1-M výrobního čísla 9 byl předán do sbírky VHÚ v roce 1977 odborem Ing. Vratislava Věka z VZLÚ. Poté byl poměrně dlouho vystaven v Leteckém muzeu v části věnované kosmonautice.