ELIÁŠOVÁ, Jaroslava, PASÁK, Tomáš. Heydrich do Prahy – Eliáš do vězení

Dne 1. října 1941 stanul bývalý předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava, divizní generál Alois Eliáš před německým Lidovým soudem v Praze. Téhož dne byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu smrti. Jeho vykonání ale bylo prozatím odloženo. Před popravčí četou tak nakonec generál Eliáš stanul na rozkaz K. H. Franka až 19. června 1942, den po posledním boji československých parašutistů v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Jednalo se o výjimečnou záležitost, Alois Eliáš se stal jediným premiérem okupovaného státu, kterého nacisté popravili za odbojovou činnost.

Vzhledem k faktu, že stručná biografie Aloise Eliáše se již na našich webových stránkách objevila několikrát, ať již v příbězích z cel u sbírkových předmětů z jeho osobní pozůstalosti (vycházková hůl, blůzy, pamětní list, toaletní souprava, ramínko legionářských vyznamenání, snubní prsten nebo jezdecké sedlo), nebo u dalších exponátů vztahujících se k jeho osobě (bronzová busta od Břetislava Bendy, bronzový reliéf od Josefa Šejnosty nebo portrét od Rudolfa Brachtla), si jeho životní osudy připomeneme jen stručně. Alois Eliáš se narodil 29. září 1890 na Královských Vinohradech v rodině krejčovského pomocníka. Jako mladý projevil živý intelekt a vystudoval nejen c. k. státní reálné gymnázium, ale následně také c. k. Českou vysokou školu technickou (tedy ČVUT), které zakončil roku 1911 státní zkouškou inženýrsko-zeměměřičskou.

Po vypuknutí 1. světové války narukoval k pražskému pěšímu pluku č. 28, s nímž v srpnu 1914 odešel na východní frontu a prakticky okamžitě byl nasazen v jedné z prvních velkých bitev – u Komarówa. Během ní padl koncem srpna Alois Eliáš do ruského zajetí. Díky svému vzdělání záhy opustil zajatecký tábor a nastoupil jako technický úředník carské armády na stavbu železnice. V létě 1917 pak vstoupil do čs. legií a následně odjel s prvním transportem do Francie. Tam prošel důstojnickou školou a poté odešel s 21. střeleckým plukem na frontu do Alsaska na řeku Aisnu, kde se zúčastnil tvrdých bojů u Terronu. Po návratu do vlasti v lednu 1919 sloužil ve štábních funkcích ve válce o Těšínsko a následně také v bojích s rudými Maďary o Slovensko. Během následné mírové služby v Čáslavi u pěšího pluku č. 21 se seznámil se svojí budoucí ženou Jaroslavou Kosákovou.

Eliášův mimořádný intelekt a schopnosti jej předurčily k rychlé vojenské kariéře, roku 1929 dosáhl nejnižší generálské hodnosti, divizním generálem se pak stal počátkem roku 1936. Byl hodnocen nejen jako vynikající voják, ale také jako výborný diplomat. Od podzimu 1938 se pohyboval také ve vysoké politice a počátkem prosince se stal ministrem dopravy 2. československé republiky. Koncem dubna 1939, po německé okupaci, byl jmenován ministerským předsedou vlády Protektorátu Čechy a Morava. V té době byl již v úzkém kontaktu s vojenskou odbojovou organizací Obrana národa, později i s dalšími odbojovými organizacemi, včetně Ústředního výboru odboje domácího (ÚVOD), a také ve spojení s londýnskou exilovou vládou. Všechen svůj diplomatický um vložil do zpomalování německých okupačních opatření. Díky tomu se brzy, nejpozději od podzimu 1939, ocitl v hledáčku nacistické tajné policie (Gestapo) a bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst). V září 1941, nedlouho před svým zatčením, generál Eliáš zorganizoval úder proti českým aktivistickým novinářům – kolaborantům a čtyři nejvýznamnější z nich otrávil bakteriemi tyfu, tuberkulózy a botulotoxinem. Takzvaná chlebíčková aféra se stala významným činem domácího odboje. Alois Eliáš byl zatčen gestapem 27. září 1941, týž den, kdy Reinhard Heydrich přiletěl do Prahy a převzal funkci zastupujícího říšského protektora. Následující události jsme již zmínili výše. Po skončení války byly odbojové zásluhy Aloise Eliáše plně uznány a on sám byl „in memoriam“ povýšen na armádního generála.

Prezentovaná kniha, která vyšla roku 2002, je bezpochyby výjimečná. Jedná se totiž primárně o vzpomínky Jaroslavy Eliášové (1894‒1981), manželky Aloise Eliáše. Ta věrně stála po jeho boku od roku 1920 až do jeho smrti. Sama byla také zapojena do druhého československého odboje, participovala na chlebíčkové aféře a po manželově zatčení byla vyšetřována gestapem. Její vyprávění je velmi osobní a dodnes živé a čtivé. Druhou část knihy pak tvoří rozsáhlý „Doslov“ historika doc. PhDr. Tomáše Pasáka, CSc. (1933‒1995), který je věnovaný politické a odbojové činnosti Aloise Eliáše. Publikace je tedy kombinací narativního pramene s odborným fundovaným textem a představuje tak unikátní literární památník jednoho z nejvýznamnějších československých odbojářů prvních let druhé světové války.

Citace:

ELIÁŠOVÁ, Jaroslava, PASÁK, Tomáš. Heydrich do Prahy – Eliáš do vězení. Praha : PRÁH, 2002. 244 s. ISBN 80-7252-058-X