Nouzová dávka potravin patří k neodmyslitelné výbavě vojáka v bojové akci. Od konce napoleonských válek až do poloviny 20. století ji zpravidla tvořila konzerva, jejíž otevření podléhalo výslovnému rozkazu velitele. Během druhé světové války se začaly objevovat i modernější formy nouzových dávek, které využívaly koncentrovaných energetických tablet, často s obsahem benzedrinu, a dehydrovaných potravin s velmi vysokým obsahem tuku. To umožnilo zmenšit jejich rozměr do zanedbatelné velikosti a trvale je nosit např. v určené kapse stejnokroje.
Mimořádného pokroku dosáhla v této oblasti především britská armáda, která měla z koloniálních válek bohaté zkušenosti s operacemi prováděnými mimo dosah běžného logistického zabezpečení, kdy se vojáci museli v případě nenadálé situace spolehnout sami na sebe. V průběhu druhé světové války Britové zavedli pro armádu a letectvo celou řada „nouzových“ dávek potravin, které spojoval jednotný rozměr krabičky v barvě kovu. Konkrétní obsah byl určen typem označení, které bylo buď vyraženo, nebo natištěno na víku. Proti nepovolenému otevření byla krabička zajištěna podél boku kovovou páskou otevíranou klasickým klíčem na konzervy.
Dávka typu „S“ patří k těm nejméně obvyklým a byla určena pro letce RAF v případě sestřelení. Z podstaty jejího určení pak své uplatnění našla i při operacích SOE, kdy ji dostávali agenti při svém nasazení v okupované Evropě. V druhé polovině války byla nahrazena modernějšími typy s upraveným složením. Prezentovaný dosud zapečetěný exemplář pochází z výbavy výsadku Anthropoid a byl zajištěn gestapem po boji v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.
Rozměry: 110 x 85 x 28 mm
Předmět byl do sbírky VHÚ získán v roce 1947 převodem z Ministerstva národní obrany.