Období nacistické okupace nezavedlo do ilegality jen odbojové pracovníky, ale i jejich příbuzné, kteří se oprávněně obávali pomsty nacistů. Předpokladem úspěšného života v ilegalitě nebylo jen zajištění základních vitálních potřeb, ale i vlastnictví falešných dokladů, které jejich vlastníkům umožnily bez úhony přežít náhodné kontroly.
Vzácnou ukázkou takového dokladu je prezentovaná Všeobecná občanská legitimace, jejímž vlastníkem byla Ludmila Peřinová, vdova z Velkého Meziříčí. Pod touto identitou se v průběhu války skrývala Milada Lužová (roz. Večeřová) z Uherského Brodu, choť významného odbojového činitele a generála předválečné československé armády Vojtěcha Borise Luži. Ta se k odchodu do ilegality rozhodla poté, kdy si na podzim 1941 prostředí nacistických věznic osobně vyzkoušela. Gestapo tehdy přišlo zatknout jejího manžela, ale protože ten byl předem varován a stihl uprchnout, zatklo alespoň manželku a syna Radomíra. Oba byli po dvou měsících vazby v listopadu 1941 propuštěni a po atentátu na Reinharda Heydricha přešli v září 1942 do ilegality. Syn Radomír se po boku otce zapojil do odboje a Milada se až do konce války ukrývala na různých místech na Vysočině.
Legitimace má podobu knížky vázané v kartonových deskách, které jsou potaženy červeným papírem. Uvnitř se nachází celkem 10 stran textu včetně přídeští. Používaných vzorů občanských legitimací existovalo v období protektorátu větší množství, které se vzájemně odlišovalo drobnými odchylkami, způsobem vazby apod. Prezentovaná legitimace má číslo tiskového vzoru 5371-42, čemuž odpovídá i fingované datum vystavení 9. února 1942.
Milada Lužová se po skončení války s manželem už neshledala. Generál Luža padl 2. října 1944 v nešťastně vyvolané přestřelce s protektorátními četníky v obci Hřiště u Přibyslavi.
Rozměry legitimace: 13,4 x 8,2 cm
Legitimace byla do sbírek VHÚ Praha věnována v roce 1991.