V roce 1973 přijala ÚHČA pozvání k účasti na 2. mezinárodním setkání vojenských hudeb ve švýcarském Curychu, které se konalo 28.–30. září 1973. Šlo o malý a nepravidelně organizovaný festival, který se poprvé uskutečnil v roce 1965 a jehož třetí ročník byl uspořádán až v roce 1984. Festivalu se účastnily kromě domácích zástupců také vojenské orchestry Velké Británie, Nizozemska, Rakouska a USA. Ze „socialistického tábora“ přijela kromě ÚHČA už jen rumunská vojenská hudba. Poměrně skromný dokumentární film je zajímavý jako pramen k zájezdům ÚHČA do kapitalistických států, které byly optikou studené války chápany jako reprezentace celého socialistického Československa před okolním světem.
Dobová interpretace zájezdu se tak nesla v duchu národních autostereotypů o výjimečnosti českých dechových hudeb a mistrovství vojenských muzikantů. K této metanaraci, která procházela různými texty o ÚHČA, se připojoval i tento film, jehož závěrečná slova tuto představu ještě jednou explicitně shrnula: „A tak jsme hráli ve Švýcarsku. Ne pro festival o ceny, o pořadí, o medaile. V sázce bylo mnohem víc. Dobrá pověst naší dechové hudby a tradiční věhlas našeho muzikantství.“
Výrobce: Československý armádní film, 1974
Tvůrci: kamera Jaroslav Kadlec, dramaturgie František Říčka, režie Miroslav Burger
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 581 metrů (cca 21 minut)
Kopie filmu byla získána v roce 2008 převodem.