V šedesátých letech 20. století působila v Československém armádním filmu dvojice významných slovenských filmových tvůrců – režisér Ivan Balaďa a kameraman Juraj Šajmovič. Filmy, které společně vytvořili, patří k uměleckým vrcholům československé armádní kinematografie za celé období její existence.
Náleží mezi ně i krátký umělecký dokument „Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu“. Film je zamyšlením nad cestami a cestováním vojáků. V komentáři (čte Vlastimil Brodský) zazní, že pro vojáka není čekání na vlak a čas strávený na cestě zbytečně ztraceným časem. Je čekáním na něco, co ještě přijde. Čekáním na civilní život a život vůbec.
Vlaky a nádraží nejsou jen místem čekání, ale také místem setkávání. Setkávání vojáků s generací minulou – když stařečkové, cestující ve vlaku, vzpomínají na své zážitky z první světové války. I střetávání s generací budoucí – rozhovor vojáka s malým rozpustilým dítětem. Někdy může být setkání nepříjemné – třeba s vojenskou pořádkovou hlídkou.
Kratičký komentář jen navodí ústřední myšlenku filmu, která je vyjádřena a rozvedena hlavně obrazem složeným ze záběrů vojáků na nádraží, ve vlaku i v nádražní restauraci. Obraz doprovází autentický zvuk, který spoluvytváří zvláštní atmosféru celého filmu.
Výrobce: Studio ČAF, 1966
Tvůrci: