U příležitosti konání XXV. letních olympijských her v Barceloně v roce 1992 natočilo armádní filmové studio v zakázce pro Československou televizi středometrážní dokumentární film o historii novodobých olympijských her. Olympijský oheň sloužil tvůrcům filmu jako symbol jejich konání, který hry provází od jejich novodobého obnovení v roce 1896 v Athénách až po současnost. Dokument kladl důraz na hlavní vývojové tendence posouvající původní myšlenku obnovitele olympijského hnutí barona de Coubertina. Namísto amatérských sportovců se jich začali účastnit profesionálové, olympijské hry se díky masovým médiím staly celosvětovou událostí, velké množství peněz, které se začaly ve vrcholovém sportu točit, vedly také k dopingovým skandálům. Významně se na olympijských hrách začala projevovat také mezinárodní politika, ať už jejich zrušením během světových válek, teroristickým útokem proti izraelským reprezentantům v roce 1972 v Mnichově nebo bojkotem her v Moskvě v roce 1980 kvůli sovětské invazi do Afghánistánu a sovětskému odvetnému bojkotu her v roce 1984 v Los Angeles. Z nejvýznamnějších českých sportovních úspěchů na olympijských hrách film připomínal fenomenálního běžce Emila Zátopka, který v roce 1952 v Helsinkách získal tři zlaté medaile (za běh na 5 km, 10 km a za maratón) a zároveň zaběhl v těchto disciplínách olympijské rekordy. Druhou mimořádně úspěšnou sportovkyní byla Věra Čáslavská, která v roce 1968 v Ciudad de México získala čtyři zlaté medaile. Film uvádíme mezi exponáty dne u příležitosti konání XXXI. letních olympijských her v Rio de Janeiro.
Výrobce: AF Studio Praha pro Československou televizi, 1992
Tvůrci: kamera Zbyněk Olmer, režie Mojmír Hošt
Technické údaje k filmové kopii: U-matic, barevná, zvuková, 40 minut
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.