Vojenské využití principu raketového pohonu je všeobecně známé. Kolektiv vědeckých pracovníků Vojenské akademie Antonína Zápotockého však vypracoval metodu použití impulsních raketových motorů při dynamických zkouškách důležitých konstrukcí v průmyslu a stavebnictví. Vývoj a široké možnosti této nové metody představuje dokumentární film natočený roku 1986 v ČSAF. Ve své první části seznamuje diváky s fyzikálními principy raketového pohonu a konstrukcí raketových motorů.
Prvořadým úkolem výzkumného týmu VAAZ bylo přizpůsobit motor rakety potřebám zkoušek tak aby požadované zatížení konstrukce trvalo přesně stanovenou dobu, čehož bylo dosaženo regulací doby hoření prachové náplně v intervalu od zlomku sekundy až do desítek sekund. Správnost výpočtů byla ověřena zkouškami a metodu měření kmitání konstrukcí bylo možné začít prakticky využívat. Tak byla například provedena měření na televizním vysílači Ještěd, na Děčínském mostě a mnoha dalších objektech.
Postupně se také rozšiřoval počet zájemců, kteří chtěli ověřit vlastnosti svých konstrukcí. Proto musely být vyvinuty speciální motory splňující přesně stanovené požadavky. Tímto způsobem byly například měřeny aeroplastické vlastnosti křídel a ocasních ploch letounu L-410 pro ověření pevnosti jejich konstrukce za různých letových podmínek. Od roku 1970 proběhlo v různých průmyslových odvětvích v ČSSR i v zahraničí celkem 60 zkoušek, které prokázaly jednoduchost, spolehlivost a současně univerzálnost této metody.
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.