Výcvikový film „Rádiová stanice R-140“ seznamovala vojenské publikum s použitím této krátkovlnné rádiové stanice praktickou ukázkou jejího použití v polních podmínkách. Rozhlasová stanice R-140 byla zabudována do skříňové karoserie nákladního automobilu Praga V3S s přívěsným automobilem jednoosým PAJ-1. Sloužila k radiofonickému a radiodálnopisnému spojení a používala se u pozemního vojska, raketového vojska, letectva a protivzdušné obrany státu. Obsluhu tvořilo pět mužů (velitel rádiové stanice, starší radiodálnopisec, dva radiodálnopisci, a řidič-strojník radiocentrály). Mezi hlavní přednosti rádiové stanice patřil kmitočtový rozsah umožňující výběr z široké škály kanálů. Dosah rádiové stanice mohl být 1000 až 1 500 kilometrů, při vysílání radiotelegrafním klíčem 1500 až 2 000 kilometrů. Pro rozvinutí byl potřeba prostor sto krát sto padesát metrů. Její verzí byla rádiová stanice R-140X, která byla zabudována na podvozku automobilu ZIL-131. Film „Rádiová stanice R-140“ se zabýval citlivým tématem spojovací techniky a z toho důvodu byl opatřen stupněm utajení „tajné“, které vylučovalo jeho veřejné promítání a rovněž jeho natáčení, výroba, uskladňování a projekce ve vojenských kinech podléhala zvláštnímu režimu práce s utajovanými skutečnostmi. Film natočil režisér armádního filmového studia Miroslav Burger (1928–2007), který se často věnoval právě režii výcvikových filmů. Za kamerou stál dlouholetý kameraman armádního filmu Jiří Krob (*1941).
Výrobce: Československý armádní film, 1974
Tvůrci: dramaturgie Ivan Dvořák, kamera Jiří Krob, režie Miroslav Burger
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 642 metrů (23 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.