Krátký dokumentární film „Silnice jim nevadí“ byl věnován vojenským řidičům. Na rozdíl od hraných agitek pateticky varujících před porušováním předpisů (zejména tzv. černé jízdy) z 50. let, ale také reklamně pojatých náborových filmů ze 70. let, se tento film soustředil spíše na představení této profese z lidské perspektivy vciťující se do životního světa vojenských řidičů. Komentář filmu se snažil pomocí humorného nadhledu přiblížit divákům vojenské řidiče prostřednictvím široké škály jejich různého zařazení a činností sahajících od exkluzivního postavení řidiče generálské limuzíny až po nejtypičtější funkci řidiče pěchotních vozidel. Film záměrně stavěl do kontrastu výjimečné situace v životě řidiče s každodenní rutinou jejich služby, jejíž součástí bylo také dlouhé čekání, přípravy k jízdě nebo ošetřování techniky. „Většinou čeká, aby pak mohl spěchat, spěchá-li moc, mají mu to za zlé,“ shrnoval komentář základní problém každého řidiče. Ve filmu také promlouvali příslušníci automobilní inspekce, která v této době v armádě plnila roli vojenské dopravní policie a jejímž úkolem bylo kontrolovat vojenské řidiče, zda dodržují všechny předpisy. Nejtypičtějším prohřeškem byly právě černé jízdy, během nichž byla služební vozidla využívána pro soukromé cesty. Režisér Karel Forst (1928–2012) se v tomto filmu pokusil představit profesi vojenských řidičů prostřednictvím reportážních i inscenovaných záběrů tak, aby pomocí komentáře mohl různorodé záběry propojit v jeden funkční celek a atraktivním způsobem vyprávět příběh profese vojenských řidičů.
Výrobce: Studio ČAF, 1967
Tvůrci: kamera Jan Jiráček a Petr Kroupa, režie Karel Forst
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 310 metrů (11 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.