Příkladem dokumentárního filmu, který se povedlo dovést alespoň do podoby dokončeného filmového díla, je krátký snímek „Střežíme hranice“. Jeho autorem byl Jaroslav Váchal, ale na počátku filmu se na něm podílel také K. M. Walló, později známý jako průkopník českého dabingu. Film byl natočen v Krkonoších během zimního lyžařského výcviku vojáků československé armády. Na začátku filmu byla recitována báseň vracející se k traumatu likvidace československého státu v jeho původních hranicích v letech 1938–39. Posléze následovaly záběry z jednotlivých fází výcviku na lyžích, včetně záchrany zraněného ve vysokohorských podmínkách. Ačkoliv se kamera snažila o výtvarné řešení záběrů upomínající na postupy známé z vojenských filmů konce 30. let, celkový výsledek byl málo přesvědčivý.
Jiří Jeníček při jeho vyhodnocení sice připouštěl, že film má některé svoje přednosti, nepovažoval ho ale za ucelené dílo odpovídající vysokým nárokům, ale spíše jen za „záběrovou tříšť“. Přes tento přísný dobový verdikt je film „Střežíme hranice“ historicky cenný jako ukázka raně poválečné filmové tvorby v československé armádě.
Výrobce: Hlavní správa výchovy a osvěty MNO, 1946
Tvůrci: námět, scénář a režie Jaroslav Váchal, kamera Miloslav Haša, Jiří Sekerka, hudba Jiří Šust
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 310 metrů (11 minut)
Kopie filmu byla do sbírek Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem.