Středometrážní výcvikový film „Zaminování“ byl určen pro mužstvo, poddůstojníky a nižší velitele všech druhů vojsk k seznámení s různými způsoby zaminování a účinky min a nástrah v boji. Film detailně zobrazoval postupy při vytváření minového pole v terénu i využívání možností nástražných výbušnin v osadě. Závěrečná část filmu přibližovala, jakým způsobem miny a další nástražné výbušniny fungují v boji s postupujícím nepřítelem a jak se po boji obnovují minová pole. Film „Zaminování“, který byl určen výhradně pro služební potřebu, byl kromě pečlivého výkladu předmětné látky zajímavý i z několika dalších hledisek. Přestože byl dokončen až v roce 1951, kdy už v armádě platily nové řády a předpisy inspirované sovětskou praxí, tento film je ještě nezohledňoval a vycházel z předpisů platných ve druhé polovině 40. let. Také způsob výkladu a režijního vedení vojáků měl daleko ke strojové strohosti, která se prosadila v první polovině 50. let. Zároveň šlo také o jeden z posledních filmů, který byl v zakázce pro generální štáb dokončen ve Vojenském filmovém a fotografickém ústavu. Tomu odpovídá i nižší jakost obrazu, méně kvalitní zvuková synchronizace a obecně nižší nároky na řemeslné zpracování, které i u výcvikových filmů jsou o pár let později povýšeny na úroveň estetiky hraných filmů. V roce 1951 došlo k založení Československého armádního filmu, který měl svým významem předčít úzký účelový profil předchozí instituce a být ve vojenské oblasti rovnocenným partnerem civilní filmové výrobě.
Výrobce: Vojenský filmový a fotografický ústav, 1951
Tvůrci: kamera škpt. Jaroslav Zima, por. Jan Jiráček, svob. Jiří Tarantík, svob. Jan Němeček, režie škpt. Emil Haša
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 1 440 metrů (50 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.