Finský samopal Suomi KP/-31 (Konenpistooli m/31)

Finský samopal Suomi KP/-31 (Konenpistooli m/31)

První světová válka přinesla nový typ automatické zbraně zařízené na střelbu pistolovými náboji. Kromě dvouhlavňových italských samopalů Villar Perosa M 1915, jež byly spíše hybridní zbraní, se v posledním válečném roce objevily na bojištích německé samopaly Bergmann MP 18, I. Jejich perspektivní konstrukce je předurčila k dalšímu vývoji a staly se koncepčním základem řady dalších modelů.
Již v roce 1922 nakoupila finská civilní stráž Suojeluskunta pro svoje útvary 1000 německých samopalů a o deset let později pořídila ještě 1450 kusů. V té době již začala finská továrna Oy Tikkakoski Ab vyrábět pro armádu samopal konstruktérů Aimo Johannese Lahtiho (1896–1970) a poručíka Yrjö Koskinena. Lahti již v roce 1924 založil s několika důstojníky společnost Konepistooliosakeyhtiö (Samopal, Ltd.), ale jeho první konstrukce Suomi m/26 v ráži 7,65 mm Parabellum, vykazovala při armádních zkouškách řadu závad. Další Lahtiho model, avšak s bubnovým zásobníkem na 70 nábojů poručíka Koskinena představoval natolik vyzrálou konstrukci, že jej v říjnu 1931 přijala finská armáda do výzbroje pod označením Konenpistooli m/31.
V prvních letech armáda objednávala jen malá množství, takže do roku 1934 továrna pro ni vyrobila jen 375 kusů. Teprve přepadení Finska Sovětským svazem v listopadu 1939 znamenalo skutečný průlom. V témže roce odebrala finská armáda 1172 samopalů a v následujícím dalších 3600 kusů. Během dalších válečných let se výroba již nezastavila a do konce roku 1944 vyrobila zbrojovka 56 847 samopalů m/31.
Kromě obvyklých bubnových zásobníků, jejichž řešení inspirovalo sovětské konstruktéry, vyráběla továrna od roku 1941 na základě švédské licence čtyřřadové zásobníky na 50 nábojů ráže 9 mm Parabellum. Pro jejich tvar a nepříruční rozměry jim Finové říkali „ruumisarkku“ – rakve. Zásadním problémem těchto zásobníků bylo jejich plnění; pokud střelec neměl plničku, více jak 12 nábojů se mu naplnit nepodařilo. Z funkčního hlediska se zásobníky v praxi ukázaly jako problematické a Oy Tikkakoski Ab jejich výrobu na podzim 1943 zastavila.
Výroba samopalů m/31 pokračovala ještě v poválečných letech a byla ukončena v roce 1953. Jejich celková produkce je odhadována na 80 000 kusů.

Exemplář vyrobený v roce 1943 získal VHÚ v roce 1953 převodem od Posádkové správy v Olomouci.


Technická data

Ráže: 9 mm Parabellum
Celková délka: 861 mm
Délka hlavně: 315 mm
Délka záměrné: 442 mm
Hmotnost zbraně bez zásobníku: 4580 g

Aktuálně



Vzpomínkový večer pro veterány UNPROFOR

Vzpomínkový večer pro veterány UNPROFOR

19. 01. 2026
V kinosále Armádního muzea Žižkov se ve středu 14. ledna konalo vzpomínkové setkání…
Přihlaste do konce ledna své příspěvky na květnovou konferenci "Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách"

Přihlaste do konce ledna své příspěvky na květnovou konferenci "Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách"

16. 01. 2026
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…
15. ledna 1990 začala jednání expertů ČSSR a SSSR o konci pobytu sovětských vojsk v Československu

15. ledna 1990 začala jednání expertů ČSSR a SSSR o konci pobytu sovětských vojsk v Československu

15. 01. 2026
V Zrcadlovém sále Černínského paláce v Praze se ve dnech 15. až…
V kostele sv. Jana Nepomuckého v Praze se dnes konalo poslední rozloučení s generálporučíkem v. v. Miloslavem Masopustem

V kostele sv. Jana Nepomuckého v Praze se dnes konalo poslední rozloučení s generálporučíkem v. v. Miloslavem Masopustem

12. 01. 2026
V kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech v Praze se dnes uskutečnilo…
Kárne výbory v zahraničnej československej armáde počas druhej svetovej vojny

Kárne výbory v zahraničnej československej armáde počas druhej svetovej vojny

12. 01. 2026
Kárne výbory predstavovali v československej armáde špecifický nástroj disciplinácie dôstojníckeho zboru, ktorého…