Fotografie zachycuje týl fortu XI „Duńkowiczki“. Jednalo se o dvouvalový dělostřelecký fort z roku 1885, u něhož se plánovala mohutná výzbroj v podobě pancéřových věží. Nakonec z důvodu nedostatku financí došlo k výstavbě pouze dvou pancéřových baterií, celkově se čtyřmi výsuvnými věžemi a dvěma traditory, které mohly vést boční palbu směrem k vedlejším fortům.
Přemyšl leží na řece San ve východní Haliči, na dnešním ukrajinsko-polském pomezí. Výstavba pevnosti začala roku 1854 za krymské války a do první světové války se z ní stala nejsilnější rakousko-uherská fortifikace na hranicích s Ruskem. Poprvé byla obklíčena po polovině září 1914 silami generála Radko Dimitrijeva, které na ni provedly neúspěšný frontální útok. Ruské ztráty byly obrovské – mezi 10 000 a 40 000 muži. Dne 9. října 1914 Přemyšl dočasně vyprostila rakousko-uherská Třetí armáda.
Od 5. listopadu 1914 Rusové pevnost obléhali znovu, tentokrát pod velením generála Andreje Nikolajeviče Selivanova. V obklíčení se ocitlo asi 18 000 civilistů a 128 000 vojáků s nedostatečnými zásobami, které se nestačily před druhým obléháním doplnit.
Pokusy hlavních rakousko-uherských sil o opětovné vyproštění pevnosti skončily nezdarem, stejně jako výpady obránců. Rusové vyčkávali s útokem, až si hlad a nemoci vyberou mezi obránci svou daň. Dne 13. března 1915 došlo k průlomu na severní části vnější obranné linie. Dne 22. března 1915 posádka pevnosti, bez potravin a po 133 dnech obléhání, kapitulovala, když zničila co nejvíce zbylého válečného materiálu i samotná opevnění. Do zajetí padlo 9 rakousko-uherských generálů, zhruba 2 500 důstojníků a přibližně 110 000‒117 000 vojáků. Dobytou pevnost si přijel prohlédnout sám car Mikuláš II.
Počátkem května došlo po úspěšném rakousko-uherském a německém protiútoku u Gorlice k osvobození většiny Haliče, včetně Přemyšlu. Pevnost byla znovu dobyta ve dnech 30. května – 3. června 1915 a v rakousko-uherských rukou už zůstala do konce války.