Dobová fotografie vojína aspiranta ve vycházkovém stejnokroji Hraničářského praporu 1 „České družiny“ československé armády z éry 1. republiky. Fotografie byla pořízena v 30. letech.
Hraničářský prapor 1 vznikl v listopadu 1920 a od 16. 5. 1932 nesl čestný název „České družiny“. Velitelství bylo umístěno až do 26. 1. 1938 v Děčíně na zámku, kam se také v roce 1933 přesunula většina rot.
Dislokace byla následovná: 1. rota byla umístěná od svého vzniku až do 23. 10. 1933 v Podmoklech, následně se přesunula k velitelství praporu do Děčína. 2. rota byla do roku 1921 také v Podmoklech, pak se přestěhovala do Ústí nad Labem, odkud se v roce 1925 vrátila do Podmokel. V lednu 1931 se přemístila do Jánské nedaleko České Kamenice a konečně 25. 10. 1933 do Děčína, k velitelství praporu. 3. rota byla od založení umístěná v Ústí nad Labem, v roce 1921 se přestěhovala do Podmokel, místo 2. roty. Další přesun proběhl v roce 1925, kdy se opět vyměnila s 2. rotou a přesunula se zpátky do Ústí nad Labem. Zde zůstala až do 29. 9. 1931, kdy byla dislokována s ostatníma rotami do Děčína na zámek. 4. rota byla od svého založení umístěná až do 26. 1. 1938 na děčínském zámku, technická rota sídlila v letech 1921−1927 také na děčínském zámku, odkud se přemístila do České Lípy. Náhradní rota byla dislokovaná v Terezíně.
Velká změna přišla 26. 1. 1938, kdy byl prapor přeložen do Krušnohoří. Sídlo praporu bylo v Mostě, kde byla také 1., 2. a 4. rota. 3. a technická rota se přesunuly do Bíliny. Náhradní rota se z Terezína přestěhovala do Postoloprt. Další redislokace na sebe nedala dlouho čekat, 16. 6. 1938 bylo velitelství přesunuto do Loun, následně se tam dostala i technická rota. V dubnu 1938 došlo ještě k přesídlení 4. roty do Bíliny, kam v červnu přibyla i 1. rota.
Po okupaci pohraničí třetí říší v říjnu 1938 se Hraničářský prapor 1 „České družiny“ přesunul do Pohoří za demarkační čáru, ale v lednu 1939 se velitelství a část praporu přestěhovali do Mšena-Podolí.
Dobová fotografie vojína aspiranta Hraničářského praporu 1 „České družiny“ byla do podsbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2014.