Francouzská karabina Modèle M16

Francouzská karabina Modèle M16

Prvními zbraněmi systému Berthier, sestávajícího z modifikovaného závěru pušky Lebel a nábojové schránky pro vkládání rámečků se třemi náboji, jež se dostaly do výzbroje francouzských ozbrojených složek, byly jezdecké a četnické karabiny Mle. 1890, za nimiž následovaly dělostřelecké musketony Mle. 1892. Ačkoliv v jejich zaváděcím označení jméno tvůrce nenajdeme, jsou pod ním dodnes známy. André Virgile Paul Berthier (1859–1923), původní profesí stavební inženýr se jakožto důstojník francouzské armády celý život věnoval palným zbraním. V letech 1886–1888 postupně vyvíjel různé zbraně, určené pro redukovanou střelbu. V roce 1888 předložil ministerstvu války svůj model opakovací pušky, po úspěšných zkouškách přijatý 10. prosince 1890 do výzbroje jezdectva pod označením Carabine de cavalerie modèle 1890. V průběhu let 1891–1892 pracoval na reorganizaci továren na střelivo a arzenálů v Osmanské říši. Z jeho iniciativy tam také vznikla zkušební komise pro zkoušení pěchotních zbraní, což přineslo Berthierovi hodnost generála paši.

Na rozdíl od jezdeckých a četnických karabin Mle. 1890 se ve výrobním programu francouzských zbrojovek v Châtellerault a v St. Etienne udržel podstatně déle dělostřelecký musketon Mle. 1892, zavedený do výzbroje v srpnu 1892 pod označením Mousqueton d’artillerie modèle 1892. Státní zbrojovka Manufacture d’Armes de Châtellerault jej vyráběla uzavření příměří v listopadu 1918, ve zbrojovce Manufacture d’Armes de St. Etienne jeho výroba skončila v březnu 1915.

Karabiny a musketony systému Berthier, stejně tak jako pušky Mle. 1907–15, měly kapacitu zásobovacího ústrojí pouze tři náboje, což snižovalo její praktickou rychlost střelby v porovnání s opakovačkami ostatních armád, jejichž nábojové schránky se s výjimkou anglických pušek systému Lee Enfield plnily většinou pěti náboji. Další problém spočíval v zahřívání hlavně, resp. absenci ochrany střelce proti popálení při úchopu zbraně v prostoru hlavně.

Snaha zvýšit kapacitu zásobovacího ústrojí vedla k řadě zkoušek, mezi nimiž nechyběly návrhy s cívkovým zásobníkem či využití zásobníku lehkého kulometu FM 15 s kapacitou 20 nábojů. Finální řešení v podobě nástavce nábojové schránky navrhli ve zbrojovce Châtellerault poručík Vibert a vrchní kontrolor Chossé. Konstrukce umožňovala s minimálními úpravami stávající zbraně zvětšit její kapacitu tak, že mohla být plněna rámečky s pěti náboji, aniž by však vylučovala použití původních rámečků na tři náboje, což bylo z logistického hlediska výhodné. Zvětšená schránka měla navíc odpružené odklopné víčko, jež uzavíralo otvor, jímž vypadával prázdný rámeček.

Nový zásobovací systém zavedla francouzská armáda 28. listopadu 1916 jakožto Modèle 1916. Jak pušky, tak i karabiny model 1916 byly doplněny dřevěným nadpažbím a úpravy doznala také mířidla. Přestože zvětšenou nábojovou schránku a nadpažbí lze považovat za základní identifikační prvky modelu 1916, ve skutečnosti vyrobily francouzské zbrojovky řadu přechodových modelů s novým značením, aniž by tyto zbraně, zejména v případě karabin, měly oba charakteristické prvky.

Přestože karabiny nesly oficiálně označení Mle. M 16, v prvním období výroby od března do července 1917 byly vyráběny z původních musketonů Mle. 1892 a pěchotních pušek Mle. 1907–15, proto jejich pouzdra závěru nesou původní značení. Karabiny M 16 vyráběla pouze zbrojovka v Châtellerault, přičemž jejich výroba pokračovala i v poválečných letech až do roku 1929, poté ještě v letech 1935–1940. Celkově tak v uvedených letech vyrobila továrna okolo 494 000 kusů.

Exemplář s výrobním číslem AB 37943 z roku 1917 získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

 

Ráž: 8 mm Lebel (8 x 50 R)

Celková délka: 944 mm

Délka hlavně: 450 mm

Délka záměrné: 350 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 3 168 g

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…