Francouzská samonabíjecí puška RSC 1917

Vývoj samonabíjecích pušek ve Francii má kořeny sahající až do roku 1890, kdy vznikl první prototyp pušky Meunier. Po dlouhých zkouškách řady prototypů vyrobených Technickou sekcí dělostřelectva (Section Technique de l'Artillerie - STA), jež probíhaly ve střelecké škole ve Versailles (l'Ecole Normale de Tir) došlo v roce 1910 k oficiálnímu zavedení zbraně, avšak její výroba byla již na počátku v roce 1913 zastavena. Důvody spočívaly především ve skutečnosti, že puška Meunier byla zařízena na náboj 7 x 59 mm a nemohl postupně nahradit zavedený náboj 8 mm Lebel.

Pozdější tvůrci kulometu FM 1915 plukovník Jacques Louis Henry Chauchat a inženýr Charles Sutter pracovali již od roku 1904 společně v arzenálu v Puteaux na vývoji samonabíjecích pušek a jejich varianta, navržená v roce 1915 ve spolupráci s Paulem Rybeyrollem , zaujala armádní představitele svoji jednoduchou konstrukcí, jež využívala řadu součástí pušky Berthier a byla zařízena na stejný náboj. Po řadě zkoušek došlo v květnu 1916 k jejímu zavedení do výzbroje pod označením „Le fusil automatique de 8mm RSC modéle 1917“, sestaveného z počátečních písmen jmen jejích tvůrců.

Funkce zbraně byla založena na principu uzamčeného závěru a odběru tlaku plynů z hlavně. Závěrový mechanismus sestával z nosiče závorníku spojeného táhlem s odpruženým pístem, uloženým v předpažbí. Otočný závorník měl dvě symetrické řady tří uzamykacích ozubů. K zásobování sloužila nábojová schránka s odklopným víkem, do níž se vkládaly nábojové rámečky s pěti náboji 8 mm Lebel. Rozměry rámečků ale nebyly shodné s těmi, jež se používaly v puškách Berthier Mle 1907-15 a 1916. Zcela progresivně byl vyřešen spoušťový a bicí mechanismus, jehož základní koncepce je dodnes využívána v řadě útočných pušek, počínaje sovětskými AK 47.

Do výroby, zahájené v dubnu 1917 se mozaikovým způsobem zapojily přední francouzské zbrojovky: Manufacture d´armes de Chatellerault dodávala závěrové mechanismy, hlavně a zásobovací zařízení vyráběla zbrojovka v Tulle a výroba pístů s plynovým válcem včetně konečné montáže probíhala ve zbrojovce v St. Etienne. Proto mají také pušky na levé straně pouzdra závěru vyražen popis: MANUFACTURES NATIONALES. Výroba pušek běžela až do září 1918 a celková produkce dosáhla počtu 86 333 kusů. Francie se tak stala první zemí, jejíž armáda zavedla do výzbroje a v tak velkém měřítku používala samonabíjecí pušky. Jiné země (USA, SSSR) zavedly tento typ střelecké zbraně až předvečer druhé světové války

Exemplář, vyrobený v únoru 1918, získalo muzeum v roce 1948 převodem ze Zbrojnice Terezín.

Ráž: 8 mm Lebel (8 x 50 R)

Celková délka: 1332 mm

Délka hlavně: 794 mm

Délka záměrné: 638 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 5360 g