Francouzský lehký kulomet Darne model 1922

Vliv francouzské vojenské mise na počátky formování budované československé armády neměl pouze dopad na vojenskostrategické myšlení velitelských sborů, ale také ovlivňoval výzbrojní koncepci první poloviny dvacátých let. Nákupy vojenského materiálu z francouzského úvěru, směřující do republiky na přelomu let 1919/1920, přinesly v konečném důsledku více starostí než užitku. Vzhledem k tomu, že na území mladé republiky neexistoval zbrojní průmysl, zabývající se výrobou pěchotních zbraní, nezbylo než využít možností, jež tehdejší poválečná situace nabízela.

Z množstevního hlediska sehrály v čs. výzbroji epizodní roli francouzské kulomety Darne model 1922, objednané MNO na podzim roku 1921 na základě předvedení vzorku, objednaného v červenci 1920 prostřednictvím plukovníka Clausse. Regis Darne a jeho syn Pierre zkonstruovali po skončení války v St. Etienne vzduchem chlazený kulomet, fungující na principu odběru tlaku plynů na píst se závěrem uzamčeným sklopným závorníkem. Zásobován byl pásem, vkládaným do podávacího mechanismu z pravé strany. Zjevně jej konstruktéři vnímali jako lehkou verzi stacionární zbraně, jelikož k němu vytvořili velmi subtilní trubkový podstavec s jednoduchým náměrovým a odměrovým zařízením bez možnosti přesnější rektifikace.

Objednávka MNO z roku 1921 zněla na 105 kulometů Darne, z nichž rovných 100 mělo být zařízeno na rakouský náboj 8 mm Mannlicher, zbývajících pět na německý náboj 7,92 mm Mauser. Přestože se nejednalo o velký počet, s jejich dodáním to tak jednoduché nebylo. První partie byla po četných urgencích dodána teprve 16. srpna 1921. Na poradě výzbrojního odboru MNO z 1. září 1922 musel přednosta zbrojně technického oddělení mjr. Rokos konstatovat, že dosud firma dodala pouze 27 kulometů (další tři měly dojít během týdne), všechny ovšem s teoretickou kadencí okolo 500 ran za minutu, přičemž specifikace v objednávce stanovila kadenci 300 ran. Dodané kulomety měly pevnou pažbu, ačkoliv byly objednány se sklopnou trubkovou opěrkou. Komise se shodla na stornování zbývajících 70 kusů s tím, že na dodání pěti kulometů na německý náboj trvá. Objednávka ale nakonec stornována nebyla a firma dodala zbývající zbraně v listopadu 1922.

Poměrně malé množství kulometů Darne rozdělilo MNO především pěchotním útvarům. Pěší pluk č. 39 v Bratislavě obdržel 36 kusů, pěší pluk č. 6 v Olomouci jich měl 22 a II/28. Prapor v Milovicích disponoval 31 kusy. U zkušební komise v Milovicích zůstalo devět kulometů, z nichž pět bylo v ráži 7,92 mm Mauser. Po dvou kusech je dostalo jezdecké učiliště v Hodoníně a středisko výcviku v Košicích. Jeden exemplář dostal zbrojně technický úřad u firmy Sellier & Bellot v Praze.

Kariéra kulometů Darne neměla dlouhého trvání. Již v roce 1928 došlo k jejich vyřazení, což úzce souviselo dodávkami lehkých kulometů ZB 26 k útvarům, ale svoji roli sehrála také skutečnost, že se jednalo o poruchové zbraně, navíc v ráži 8 mm Mannlicher, k nimž nebyly k dispozici náhradní díly.

Na jaře 1929 se zbývajících 75 kulometů Darne stalo vedle dalších zahraničních zbraní z počátečních let vyzbrojování tématem k odprodeji, k němuž v tomto případě nedošlo. V roce 1935 na podobném soupisu figurovalo ještě 80 kusů, ale jelikož jich MNO v prosinci 1938 evidovalo se souhlasem k prodeji celkem 77, je zřejmé, že do zániku republiky kulomety Darne ležely v některé z divizních zbrojnic.

Exemplář s výrobním číslem 1539 přidělilo muzeu MNO v roce 1929.

Ráž: 8 mm Mannlicher ( náboj M.93)

Celková délka:  1187 mm

Délka hlavně: 663 mm

Délka záměrné: 553 mm

Hmotnost zbraně: 9860 g

Hmotnost podstavce: 4520 g

Teoretická kadence: 450–550 ran/min.