Francouzský lehký kulomet Mle.1924/29

30Vyhodnocování bojových zkušeností získaných v průběhu první světové války jednoznačně ukázalo nevýhody těžkých kulometů, spočívající v jejich vysoké hmotnosti, jež v případě útoku bojových linií snižovala rychlost postupu. Kulomet, umístěný na poměrně robustním podstavci, jehož hmotnost se v řadě případů blížila hmotnosti samotné zbraně, vyhovoval jako stacionární zbraň, avšak nebyl vhodný pro rychlou změnu palebného postavení. V tomto směru se velmi osvědčily lehké kulomety Lewis, Madsen, vylehčené německé MG 08/15 či poměrně jednoduché francouzské FM 1915.

V roce 1921 vypracovalo francouzské ministerstvo války nový výzbrojní program pěchoty, jenž měl v konečném důsledku zajistit zavedení moderních pěchotních zbraní, počínaje lehkým kulometem a pěchotním protitankovým dělem konče. Z celé plejády pěchotních zbraní se však ministerstvu války podařilo ve dvacátých letech dosáhnout jediného z vytčených cílů – zavedení moderního lehkého kulometu.

V průběhu let 1920 až 1923 zkoušela technická sekce dělostřelectva (Section technique de lʼartillerie) ve vojenském táboře v Satory nedaleko Versailles vybrané domácí a zahraniční konstrukce lehkých kulometů, jež připadaly v úvahu pro zařazení do výzbroje pěchoty.

Do začátku listopadu 1923 prošly zkouškami kulomety Vickers-Berthier 1922 v ráži .30-06 Springfield, francouzský Hotchkiss 1922 s pásovým a zásobníkovým podáváním, zařízený na náboj 7 mm Mauser, americký Browning BAR M1918 v modifikaci označované jakožto model 1922, dánský Madsen v ráži 8 mm Lebel a domácí kulomet St. Etienne ve dvou provedeních, zařízených na nový náboj ráže 7,5 mm.

Přestože do výčtu zkoušených zbraní bývají zařazovány také kulomety Lewis a Darne, ve skutečnosti ani jeden z nich do užšího výběru nedostal. První byl předložen v jediném vzorku a stažen firmou ze soutěže s odůvodněním potřeby dalších vylepšení konstrukce, firma Darne dodala na závěr zkoušek menší počet kusů svého kulometu, jež komise nestihla již důkladně z organizačních důvodů vyzkoušet. V samém závěru soutěže dodala domácí zbrojovka Manufacture dʼArmes de Châtellerault (MAC) svůj nový lehký kulomet, za jehož konstrukcí stál plukovník Jean Frédéric Jules Reibel (1868–1954), tvůrce pozdějšího tankového a pevnostního kulometu Mle. 31 (MAC 31), jenž zastával od prosince 1914 v továrně místo zástupce technického ředitele. Na základě urychlených zkoušek byl kulomet přijat 21. ledna 1924 do výzbroje francouzské armády, přičemž důvodem jeho překvapivě rychlého přijetí nebyly výsledky dosažené ve zkouškách, nýbrž nátlak ze strany vlivných armádních činitelů.

Lehký, vzduchem chlazený kulomet, zavedený do výzbroje pod označením Le fusil mitrailleur de 7,5 mm modèle 1924, fungoval na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů z hlavně. Systém uzamčení spočíval ve vertikálně sklopném závorníku, spojeném v zadní části s nosičem závorníku pomocí závěsu. Při uzamčeném závěru zapadal závorník zadním koncem do vybrání v pouzdře závěru, kde se opíral o uzamykací vložku. Na horní ploše nosiče závorníku byl vyfrézován úderník, jehož tělo tvořilo vedení závorníku. S doběhem nosiče závorníku do přední polohy tak docházelo k iniciaci zápalky náboje s následným zažehnutím prachové náplně. Vyhazovač tvořila tyčinka, volně vsazená zadním koncem do drážky ve vnitřní stěně pouzdra závěru.

Stejně jako převážná většina kulometů střílel nový francouzský kulomet také z otevřeného závěru. K zásobování sloužil schránkový dvouřadový zásobník na 25 nábojů nasazovaný shora do pouzdra závěru. Proti vniknutí nečistot chránila ústí zásobníkové šachty a výhozné okénko odklopná odpružená krytka, zajištěná v uzavřeném stavu otočnou páčkou.

Spoušťový mechanismus měl dvě spouště, z nichž první sloužila ke střelbě jednotlivými ranami, zadní pak ke střelbě dávkami. Dělená napínací rukojeť, vedená v drážce na pravé straně pouzdra, měla rukojeť s koženým chránítkem, s čímž se u většiny automatických zbraní nesetkáme. K podepření zbraně v terénu sloužila sklopná dvojnožka s bronzovými patkami, jíž ve složeném stavu přidržovala souběžně s hlavní pružná ocelová spona.

Pažbu s pouzdrem závěru spojoval příčně vsazený svorník se závitem, jehož odšroubování a vytažení umožnilo oddělit pažbu a spušťadlo, následně také vyjmout závěr.

Svorník pouzdra a vyhazovač nábojnic představovaly drobné součásti, jejichž případná ztráta v poli znamenala vyřazení zbraně z činnosti, proto měl kulomet pod botkou pažby úložný prostor, v němž byly obě náhradní součásti uloženy.

Souběžně se zbraní zavedlo ministerstvo války do výzbroje také nový náboj ráže 7,5 x 58 mm (7,5 mle 1924 C). Poměrně brzy se však ukázalo, že volba rozměrů náboje nebyla šťastným řešením, jelikož do nábojové komory mohl být vložen a vystřelen německý náboj ráže 7,92 mm Mauser (8 x 57 mm), což vedlo k destrukci zbraně a ohrožení obsluhy. Problém vyřešil vývoj nového náboje s kratší nábojnicí v délce 54 mm, zavedeného pod označením 7,5 mle 1929 C do výzbroje. S novým nábojem došlo také ke konstrukčním změnám kulometu Mle. 1924, vyráběného od roku 1930 na nový náboj již pod označením modèle 1924 M 29. K transformaci původních modelů 1924 musela MAC vyrobit nové hlavně s odpovídajícími nábojovými komorami a delší vyhazovače nábojnic, opatřené rozlišovacím označením.

Zbrojovka v Châtellerault vyrobila do roku 1925 celkem 45 300 kulometů model 1924 a 53 769 modifikovaných modelů 1924 M 29. Od září 1939 do 19. června 1940 bylo vyrobeno dalších 34 500 kusů. Po osvobození Francie v roce 1944 se výroba opět rozběhla a do konce roku 1959 zhotovila MAC ještě 53 613 kulometů model 1924 M 29. Celkově tak továrna vyrobila 187 412 kusů. Celková sumarizace ovšem nemůže být úplná, jelikož na výrobě se rovněž podílela zbrojovka v Tulle (Manufacture dʼArmes de Tulle), jež vyráběla nejen hlavně, ale také pevnostní verze těchto kulometů, označované jako FM 1924 M 29 (D).

Exemplář z roku 1940 získalo muzeum v roce 1947 převodem ze Zbrojnice 5 Brno.

Technické údaje:

• Ráž: 7,5 mm M 1929 C
• Celková délka: 1 085 mm
• Délka hlavně: 500 mm (včetně tlumiče plamene: 585)
• Délka záměrné: 640 mm
• Hmotnost se zásobníkem na 25 nábojů: 9 350 g
• Teoretická kadence: 450 ran/min.